Singera
- fyziologicko - kognitivní teorie se snaží vysvětlit rozdílnost emocionálních reakcí u dospělého jedince. Vysvětlení je potřeba především rozdílnost obsahu ( zážitkovou ), zde se nabízí vysvětlení pomocí kognitivních činitelů. Tyto teorie jsou založeny na potřebě člověka interpretovat svůj vnitřní stav vzrušení a určit jeho příčiny. To vše je funkcí kognice ( = poznání ). Proto se tato teorie nazývá také „dvoufaktorová“ :
jeden faktor tvoří fyziologické změny
druhý faktor je kognitivně-subjektivní interpretace těchto změn.
1980 - teorie vycházející z teorie předcházející, hlavním představitelem je G. Mandler
1965 - informační teorie P.V. Simonova
- tato teorie je sice odlišná od předchozích dvou, přesto ji lze sem zařadit.
Kognitivní teorie vznikají z uvědomění si základní věci. Potřeby poznání. 2.4.3.1. Dvoufaktorová teorie emoce
Dvoufaktorovou teorii emoce vypracovali roku 1962 S. Schachter a J.E. Singer. Východiskem pro ně byla James - Langova teorie a teorie Cannon - Bardova. Dominovala světu výzkumu dvacet let. Tato teorie se zakládá na názoru, že „ člověk interpretuje situací vyvolané vnitřní vzrušení (změny ve vegetativních a dalších fyziologických procesech ) způsobem, který je konzistentní s vnějšími kognitivními ( situačními ) klíči.“ / Nakonečný, 2000, str. 219 / viz příloha č.6
Tato teorie emoce se opírá o experiment, který zajistil této teorii slávu na dlouhou dobu. Jelikož to byl jeden z nejpůsobivějších experimentů na kognitivní vliv emocí, popíšeme si ho zde podnět k jeho provedení, jeho průběh a závěry, které z něj Schachter a Singer vyvodili. „ Schachter prošel důkazy pro a proti Jamesově-Langeově a Cannonově-Bardově teorii a usoudil, že „různorodost emocí, nálad a pocitů v každém případě daleko předčí různorodost viscerálních vzorců“, a stejně jako mnoho dalších psychologů usoudil, že hlavními determinantami emočních stavů mohou být kognitivní faktory. Spolu se Singerem vyslovili domněnku,že lidé nedokáží rozpoznat emoce z tělesných příznaků, které prožívají, ale musí spoléhat na vnější nápovědu. Mysl použije tuto nápovědu a označí to, co tělo prožívá, jako vztek, radost, strach atd.
Aby svou hypotézu ověřili, Schachter a Singer požádali dobrovolníky o svolení, zda jim mohou dát injekci Suproxinu, údajně vitamínového přípravku, aby mohli zkoumat jeho účinky na zrak. Látkou v injekční stříkačce byl ve skutečnosti adrenalin, který způsobuje zrychlení srdečního tepu, zčervenání tváře a třes rukou - stejné projevy, jako u silných emocí.