Některým subjektům dopředu řekli, že Suproxin má tyto vedlejší účinky, jiným to zatajili.
Těsně před tím, než subjekt začal pociťovat účinky adrenalinu, byl uveden do místnosti, kde měl spolu s dalším studentem (spojencem), kterýúdajně také právě dostal vitamínovou injekci, vyplnit pětistránkový dotazník. Spojenec hrál jednu ze dvou rolí, jež si předem nacvičil. V přítomnosti některých subjektů se choval roztěkaně, prostoduše a rozverně. Čmáral si po papíře, házel zmačkaný papír do koše na druhém konci místnosti, jako že „hraje basketbal“, vyráběl papírová letadla a pouštěl je po místnosti, hrál si s jojem a tak podobně a přitom říkal věci jako „Dnes mám šťastný den. Cítím se zase jako děcko.“ V přítomnosti jiných subjektů nadával na délku dotazníku a pohoršoval se nad jednotlivými otázkami (otázky byly stále více osobní a urážející, jedna z posledních zněla „S kolika muži měla vaše matka mimomanželský vztah?“ - u níž byla kolonka s nejnižší možnou odpovědí „4 a méně“). Nakonec dotazník roztrhal, hodil jej na zem vyběhl z místnosti.
Za poloprůhlednou stěnou experimentátoři pozorovali a hodnotili chování každého dobrovolníka a pak jej nechali vyplnit dotazník nálady, který ukázal, jak moc bylpodrážděný, rozčilený či otrávený, nebo naopak, jak se cítil dobře a radostně. Výsledky byly zajímavé. Z dobrovolníků, kteří o účincích injekce nebyli informováni, ti, kdo pomocníka viděli nadšeného, se rovněž chovali, a podle svých slov se cítili, nadšeně a ti, kdo jej vyděli podrážděného a rozzuřeného, se rovněž chovali, a podle svých slov se cítili, podrážděně a rozzuřeně. Avšak dobrovolníci, kteří předem o vedlejších fyziologických příznacích Suproxinu věděli, podobné reakce neměli; měli už pro své pocity adekvátní kognitivní vysvětlení.“
Schechter a Singer z toho tedy vyvodili závěr : „Pokud se člověk nachází ve stavu fyziologické aktivace, pro kterou nemá žádné okamžité vysvětlení, označí tento stav a popíše své pocity v termínech kognicí, jež jsou mu přístupné. Jelikož kognitivní faktory jsou mocné determinanty kognitivních stavů, mělo by se očekávat, že ten samý stav fyziologické aktivace by se dal označit jako “radost“ nebo “zuřivost“ nebo “žárlivost“ nebo jako libovolná z mnoha emocí, v závislosti na kognitivních aspektech situace.“ / Hunt, 2000, str. 473-474 /
Metodika jejich experimentů byla mnoha psychology kritizována, přesto jejich kognitivní teorie měla velký význam a svým experimentem podnítili některé psychology také k experinemtování v této oblasti.
Schechter a Singer se zajímali o genezi emocí : odlišují dva případy
- každodenní emoce - zakládá se na spojení kognice s fyziologickým vzrušením.
- ne-každodenní emoce - na tu byl zaměřen experiment.