Vychází z pojetí informace, které se v té době začalo zavádět do psychologie.
Nedostatek ( popřípadě úplné chybění ) informací není v procesu regulace chování ojedinělé, emoce tu mají za úkol nedostatek ( chybění ) nahradit, jsou reakcí na tento deficit. Pokud má osoba tolik informací, které ji stačí k tomu, aby dosáhla určitého cíle, nebo pokud zde není přítomna pohnutka k dosažení cíle, emoce se neprojeví. Obecně to můžeme naznačit formulemi :
E = P ( I - I ) ; E .. emoce
P .. pohnutka
I .. informace nutná k dosažení cíle
I .. informace, které má osoba k dosažení cíle
potom tedy platí, že E = 0, jestliže P = 0
E = 0, jestliže I = I
pokud potom I > I , tak vzniká pozitivní emoce E +
I < I , tak vzniká negativní emoce E - .
Z toho plyne, že intenzita emoce je závislá na intenzitě pohnutky, tedy čím silnější pohnutka bude a čím větší bude nedostatek informace, tím bude emoce silnější. Obsah emoce závisí na konkrétní situaci ; př. strach vzniká, pokud nemáme dostatečnou informaci, jak se máme vyhnout nebezpečí, atd. Pokud však tyto emoce prožijeme, načerpáme tak informace o nových situacích a když nás příště potká situace stejná, budeme o ní mít informace ; budeme ji moci lépe zvládnout.
„ Emoce vzniká někde mezi potřebou a činností, která ji uspokojuje.“ Má-li někdo žízeň, raduje se, když spatří studnu, a hněvá se, když pumpa nefunguje, píše Simonov, aby ilustroval výše uvedenou tezi.“ / Nakonečný, 2000, 224 / Simonovo pojetí emocí je velmi specifické. Hovoří o tom, že pokud je emocionální vztah akcentovaný, člověk ho nemůže plně logicky analyzovat, i přes to, že se do logické analýzy často pouští. Mluví také o „kontaktní interakci“, která vzniká pokud je odvetná reakce organismu, tj. odpověď na otázku zda setrvat, či nesetrvat ve stávajícím kontaktu, určována pouze hodnocením samotného faktoru působení a ne souhrnem podmínek, ve kterých interakce probíhá. Vzniká ale otázka čím jsou pak emoce, které vznikají mimo kontaktní interakci, př.: hněv na někoho, kdo tu zrovna není. Simonov hovoří o zbytečnosti emocí pro plně informovaný systém. ( př. není potřeba vztek, když víme, jak protivníka porazit,...). Život ale ukazuje, že i když víme, jak protivníka porazit, máme na něj stejně veliký vztek. Emoce se tedy objevuje při nedostatku zpráv potřebných k dosažení cíle. Za příklad uvádí strach a hněv - strach se objeví, pokud má člověk málo informací potřebných k vytvoření úspěšné obrany. Hypotéza o vztahu informace a emoce byla Simonovem ověřena experimentálně. Na základě svého experimentu vyslovil definici : „ Emoce je odraz síly potřeby a pravděpodobnosti jejího uspokojení v daném momentě, který je uskutečňován mozkem.“ / Simonov, dle Nakonečného, 2000, str.