225 / Ve své definici Simonov spojil pojmy psychologické - emoce a síla potřeby - s pojmy fyziologickými - činnost mozku. Zabýval se také potřebami. Se zvyšujícím se nedostatkem informace ( rozdílem mezi informovaností potřebnou k dosažení určitého cíle a stávajícím stupněm informovanosti ), tím je potřeba silnější. Vyjadřuje to vzorcem: E
P = ------------
( I - I )
Nakonečný ( 2000, str. 225 ) zde však vznáší námitku, že to zcela neplatí ( uvádí příklad s hladem - Máme hlad tím větší, čím méně víme, jak si sehnat jídlo ? ) Hovoří o tom, že člověk může vědět, jak cíle dosáhnout, ale může to z morálního hlediska zamítnout.
V sedmdesátých letech Simonov ještě na své teorii pracoval, základ však zůstal stejný. Věnoval se především vztahu mezi emocemi a potřebami. Hovoří o emocích jako o objektivním měřítku určité potřeby. Emoce znázorní to, jak byla potřeba uspokojena a zda uspokojení je pozitivní či negativní. Důležitá je pro něj také otázka vztahů emocí. Emoce je vyjádřením vztahu mezi určitou potřebou a možností uspokojení té potřeby ( možnost je ale omezena mírou informovanosti člověka). Simonov vytvořil klasifikaci emocí z hlediska jejich závislosti na činnosti člověka. viz.příloha č. 7
Simonova teorie byla ( asi jako každá jiná teorie ) podrobena kritice. Snažil aplikovat teorii informace na vysvětlení určitých psychologických problémů, možnosti takové aplikace však nejsou neomezené. Simonov ke své teorii citoval F.Bacona : „Můžeme jen tolik kolik, kolik známe,“ a dodává k tomu, „plus to, co nám dává emoce.“ / dle Nakonečného, 2000, str. 225 /
2.4.4. Další psychologické teorie emoce
Z dalších autorů, zabívajících se psychologií emoce, bychom zde zmínili M.N.Arnoldovou, autory, kteří spojovali emoce s pudovou složkou -S. Freud, C.G.Jung, Ph. Lersch, a několik dalších.
2.4.4.1. M.B. Arnoldová
M.B. Arnoldové je anglická autorka, která své názory prezentovala v šedesátých letech (1968). Spolu s dalšími autory ( Lazarus, Leeper, Young ) chápe emoce jako organizující (desorganizující) tendence. Emoce chápe jako „cítěnou tendenci k objektu, který je hodnocen jako žádoucí, nebo od objektu, který je hodnocen jako nežádoucí.“ / Holas, 1972, str. 297 / Tuto tendenci doprovází tělesné změny, podle typu emoce.