Emoce dělí podle několika hledisek :
Podle jejich předmětu : - pozitivní emoce- mají tendenci k objektu
- negativní emoce- mají tendenci od objektu
Podle operací ( podle stupně impulzivnosti ) : - impulzivní emoce - ty mají tendenci k objektu nebo od něho, pokud jsou podmínky příznivé
- rozlišuje zde lásku a nenávist
- rozporné emoce - ty potom dělí ještě dál podle přítomnost nebo nepřítomnosti objektu
- příkladem je zoufalství, naděje, vzdor, strach ( těchto šest emocí považuje za základní )
Arnoldová také odlišuje emoce a cítění. Cítění chápe jako „ vědomou reakci na naši zkušenost s věcmi, která odráží účinek zkušenosti na nás.“ / Holas, 1972, str. 297 / Cítění spojuje především se smyslovým vnímáním. Od cítění odlišuje náladu, ve které se odráží celkový vnitřní stav i funkční úroveň.
Zastává také tezi o hodnotící funkci emocí, kterou zdůrazňoval především neurofyziolog P.K.Anochin. Teze hovoří o tom, že vnímání je pokaždé doprovázeno hodnocením, zda je daný objekt pro člověka dobrý, neutrální či špatný. To, co je hodnoceno jako dobré, je přijímáno, co jako špatné, je zamítáno. Avšak každé hodnocení je individuální, hodnotíme vzhledem k nám. Arnoldová tvrdí, že city k určitému podnětu nebo jednání ( dobré i špatné ) jsou afektivní vzpomínky. To odpovídá i jejímu dělení emocí. Člověka vzrušuje pouze to, co vyvolává příchylnost a odpor. Celé to lze vyjádřit řetězcem : vnímání - hodnocení- emoce. 2.4.4.2. Sepjetí emocí s pudy
Názory, že emoce jsou spojeny s instinkty a pudy se objevily už u McDougella, Plutchika a dalších autorů. Nejvýrazněji se propojením emocí s pudovou stránku člověka zabývali S. Freuda a jeho žák C.G.Junga. Zvláštní typ sepjetí rozvíjel i Ph. Lersch.
Zakladetel psychoanalýzy Sigmund Freud rozlišil dva protikladné instinkty - instinkt života a instinkt smrti. Tyto dva pudy jsou obsahem osobnostní složky, kterou Freud nazývá „Id“. V něm jsou uchovány veškeré potlačené představy , které se snaží proniknout zpět do vědomí. Působí tedy na Ego a Superego. Vznikají tím různá citová hnutí, jejichž původ a smysl člověk nechápe i přes to, že je jimi ovlivňován. Podle něj jsou emoce vybitím instinktů sexuálního a agrese. Z emocí se Freud zabýval především úzkostí a hysterií.
Freudův žák, který se později od něho oddělil a začal pracovat na svých teoriích Carl Gustav Jung se věnoval i emocím ( nazýval je afekty ). Jsou pro něj „vědomým doprovodem nevědomých archetypálních sil“. / Švancara, 1973, str. 45 / Afektivitu bere za základ osobnosti, zdrojem je podvědomí. Afekty se tedy objevují náhle a nečekaně, projevují se často velmi intenzivně.Člověk je proti nim bezmocný, je jimi ovládán. Jung rozdělil lidi na extroverty a introverty, to vedlo poté i k rozdělení emocionality :
Extrovert - své emoce zcela zaměřuje do okolí, na vnější svět. Introvert - své emoce zaměřuje do sebe, do svého nitra; je plachý, navenek spíše pasivní, tzn., že své emoce nedává příliš najevo. Sepětím pudové sféry s emocionální se v šedesátých letech zabýval i německý psycholog Ph. Lersch.