V primárních emocích se odrážejí základní úkoly v životě člověka, před které je stavěn a které musí překonávat, aby mohl přežít.viz příloha č.3
Míšením primárních emocí vznikají potom emoce sekundární. Míšení probíhá hlavně v situacích, které nejsou určité ( hovoří se o „smíšených pocitech“ ). Vznikají diády (resp. triády) jako komplex emočního zážitku - př.: smíšením primárních emocí očekávání a radosti vzniká smíšená emoce optimismus,...Plutchik takováto smíšení znázorňuje na schématu kruhového uspořádání primárních emocí. viz příloha č.4 Toto však není jediné rozlišení. Rozlišuje také další smíšeniny, sekundární a terciární dyády (př.: překvapení a starost -> rozpaky, zklamání,...).
Plutchik třidí také emoce podle intenzity. Nejintenzivnější jsou: ostražitost, zbožnění a extáze.
Dle Nakonečného (2000, str. 210) třídění, která popisuje, jsou nezdařilá. Primární emoce nejsou plně identifikovány, je tu mírně zmatečná terminologie. Navíc sám Plutchik svou původní klasifikaci mírně pozměnil. Míšení emocí zpracoval laicky; popsal jej na základě míšení barev; všechny barvy v přírodě pozorovatelné jsou směsicí primárních pigmentů.
2.3. Fyziologické teorie emoce
V 19. století bylo několik nazírání na problematiku emocí. Jeden z nich byl výzkum emocí z hlediska anatomicko-fyziologické lokalizace a psychologicko-fyziologické korelace. Objevuje se zde několik teorií - James-Langova, aktivační, talamická, a další.
2.3.1. James - Langova teorie citů
Koncem 19. století vládl světem ( i tehdejší psychologií ) názor, že emoce je prožívanou zkušeností, která má za důsledek tělesné změny; to znamená, že vegetativní reakce jsou projevem určitého citového stavu. Avšak r. 1884 se objevil názor opačný. Nezávisle na sobě s tím přišli americký psycholog William James a dánský fyziolog Carl Lange. Přišli s názorem, že emoční stavy jsou výsledkem reakcí vegetativních. Lange tím myslel spíše vazomotorické reakce, James bral emoci jako něco, co vznikne jako důsledek jakéhokoli vnitřního procesu či stavu. Jeho názor nejlépe vystihuje jeho známé tvrzení, že „ nepláčeme, protože jsme smutní, ale jsme smutní, protože pláčeme.“ / Švancara, 1973, str. 41 / Lidské emoce tedy jsou pouze fyziologickými procesy v těle. Toto byl zcela jedinečný náhled na oblast emocí. V literatuře je tato teorie nazývána jako James-Langova teorie citů. Tato teorie bývá také označována jako periferní teorie emocí, protože odvozuje původ emocionálních prožitků od vnějších projevů reflexní činnosti. James a Lange přinesli názor, že „ pohľad na medveďa navodzuje útek, rýchle dýchanie, tlkot srdca.“/ Stančák, 1968, str.