14 / Prožitek strachu tedy vytváří pocit, který plyne z tělesných změn vznikajících na základě vnímání určitého předmětu; proces následuje v pořadí vjem-úniková reakce-emoce strachu, způsobená pocitem z únikové reakce. Tento názor byl skutečně převratný, protože podle tehdejšího chápání projevu emoce byl nejprve vjem, pak emoce a pak teprve tělesný projev.
Jamesovy a Langovy názory byly nejen s nadšením přijímány, ale také velmi kritizovány. Námitky byly vznášeny jak psychology, tak fyziology. Například P.Fraiss o ní tvrdil, že „ji není možno ani dokázat, ani potvrdit, a proto námitky proti ní nemají žádný podklad.“ / Holas, 1972, str. 295 / Přesto ji vytýkal, že je založená příliš na introspekci. Největší námitky vznášeli ti, kteří se pokoušeli ji ověřit experimentálně. Roku 1900 C.S. Sherrington prováděl pokusy se psy. Přeťal jim míchu v krční oblasti a bloudivé nervy. Americký fyziolog N.B. Cannon zase přerušil sympatická ganglia u koček. De Sommer a Heymans zkoumali hlavy psů a koček, které byly odděleny od trupu a měly umělý krevní oběh. Veškeré tyto pokusy poukázaly na to, že výrazy rozličných emocí (strachu, hněvu, radosti...), kterými hlava reaguje na podněty, zůstávají u zvířete zachovány i za těchto okolností. Tyto námitky byly míněny tak, že James-Langova teorie by měla být doplněna a zpřesněna. 2.3.2. Talamická teorie emoce
K průkopníkům talamické teorie patří psycholog E. Küppers, který jako první r. 1919 lokalizoval centrum emocí do talamu. Hlavní představitel je však americký fyziolog Walter B. Cannon, který se pokoušel ověřit James-Langovu teorii. Svojí teorii Cannon podává vysvětlení mechanismu vzniku a průběhu emoci. Zdůraznil, že emoce jsou spjaty s tělesnými změnami, ale bral je jako paralerně probíhající procesy s účelem připravit organismus k účelné reakci. Postavil se tedy proti James-Langově teorii a položil proti ní námitku, že „emoce jsou prožívány, i když vědomí tělesných stavů je vyloučeno, když je přerušeno nervové spojení mezi útrobami a mozkovou kůrou, a dále, že když jsou uměle navozeny změny v útrobách, např. injekcí adrenalinu, neprožívá subjekt žádnou pravou emoci, má jen pocity „jako by“ měl strach, a konečně, že emocionální zážitky jsou obsahově diferencované, kdežto tělesné změny nikoli, takže zhruba stejné tělesné změny vystupují jak při prožívání strachu, tak i hněvu.“ / Nakonečný, 2000, str. 200-201 / Spolu s P.Bardem pak vypracoval Cannon vlastní teorii emocí. srovnání viz příloha č.5
Cannonovy poznatky vedly k tvrzení, že talamus je zodpovědný za emocionální projev, že podstatnou roli v genezi emocímá jedno z podkorových center - talamus.