Nesouhlasil s Freudovým učením o určující roli sexuálního pudu v životě člověka, tento pud označuje jen jako jednu z forem projevů psychické energie. Dle jeho názoru jsou lidé motivováni i intrapsychiockými silami a představami, které jsou odvozeny z jejich podílu na historii vývoje lidstva. Libido bere jako neurčitou psychickou sílu, jakousi životní energii, která se soustřeďuje do rozdílných potřeb.

2.1. Přístup k osobnosti
Ústřední tezí Jungova přístupu k osobnosti je to, že lidé jsou neméně ovlivňováni svými aspiracemi do budoucnosti, jako svými zážitky v minulosti. Veliký důraz kladl na rozvoj osobnosti.
Osobnost Jung označuje pojmem „psyché“. Psyché je souhrn veškerých psychických jevů a událostí u individua ať vědomých či nevědomých. Je tvořena třemi samostatnými a zároveň navzájem kooperujícími částmi : ego, osobní nevědomí a kolektivní nevědomí. Jung zde v základě přijímá existenci vědomí a nevědomí.

2.2. Vědomí
V centru vědomí je Id (ego, já). Díky němu si uvědomujeme sami sebe, napomáhá nám vidět to, co se běžně děje v našem bdělém životě. Má čtyři základní funkce, které tvoří vnitřní strukturu :
čití - říká nám, že něco existuje
myšlení - říká, co to je
cit - říká, zda-li je to přijatelné nebo ne
intuice - říká odkud to přichází a kam to jde.
Myšlení a cit jsou formy racionálního hodnocení - myšlení může odlišit pravdu a lež, cit najít dobré a zlé. Čití a intuice jsou formy vnímání iracionálního. Viz příloha, obr. č.2. Funkce jsou komplementárně uspořádány. Jedna z nich je hlavní, převažující, je tedy vědomá. Ostatní jsou jí podřízeny, bývají nevědomé, často až nevyjevované. Na tom, která z funkcí převládá, jsou založeny rozdíly v osobnosti. Odlišnosti se projevují ve dvou výrazně různých formách zaměření „Já“ a to ve formách introverze a extraverze.
Intoverze - je známkou zaměřenosti spíše na vlastní já, na svůj svět. Dominuje subjektivní názor, který má větší váhu, než názor okolí. Proto se introvert špatně adaptuje. Introvert je uzavřený, méně přístupný, ve společnost plachý a nesmělý. Často bývá vzdálen skutečnosti a reálnému světu, dává přednost samotě. Navenek je pasivní, má však velmi dynamický vnitřní život. Je to jedinec v pravém slova smyslu.
Introverta můžeme rozdělit do čtyř variant :
- varianta myšlenková - myšlenky jsou více než fakta; intelektuál
- varianta citová - subjektivní pocity hrají důležitější roli, než objektivní skutečnost;
- varianta čivá - senzitivní jedinec
- varianta intuitivní - snílek, fantasta, mystik
Extraverze - vykazuje zaměření navenek, na objekt, vnější svět. Dominuje zde vnější závislost na názorech z okolí.