Na tomto podkladu hypoteticky stanovili vzájemně nezávislé temperamentové vlastnosti :
1.emocionalitu (citovou vzrušivost) - ta byla vymezena na základě emočních odezev-jejich silou a častostí- vzhledem k tomu, jak silná byla situace je vyvolávající.
2. aktivitu (volní vzrušivost) - ta byla určena na základě činnosti jedince, na kterého objektivně působily motivy. Má energetický charakter.
3. primárnost-sekundárnost - je poměr uplatnění primární a sekundární funkce v duševním dění, které jsou určeny jako protiklad rychlého pomíjení nebo přetrvávání duševních dějů potom, co přestanou být uvědomovány. Převažující primární funkce je u osob impulzivních, bezprostedních, schpných rychle reagovat. Převažující sekundární funkce tvoří osobnost vnitřně nejednotnou, rozštěpenou. Tyto tři vlastnosti mají podobu spojitých rozměrů. Ke jednomu ze dvou krajních pólů každé vlastnosti byly přiřazovány výsledky, které získali u zkoumaných osob.Kombinace osmi krajností potom představovaly jednotlivé typy: (viz.příloha,obr.č.9)
typ amorfní : neemocionální - neaktivní - akomodující se
typ apatický : neemocionální - neaktivní - asimilující
typ nervózní : emocionální - neaktivní - akomodující se
typ sentimentální : emocionální - neaktivní - asimilující
typ sangvinický : neemocionální - aktivní - akomodující se
typ flegmatický : neemocionální - aktivní - asimilující
typ cholerický : emocionální - aktivní - akomodující se
typ vášnivý : emocionální - aktivní - asimilující
Přehled charakteristik jednotlivých typů je uveden v příloze. (viz.obr.č.10)
Rozdělení jednotlivých typů však nebylo rovnoměrné. Největší podíl měl typ vášnivý - 24% a typ flegmatický - 17%. Nejméně četné byly typy apatický, sangvinický a amorfní - každý měl zhruba 4%.

3.2.2 Jung
Švýcarský psychiatr C.G. Jung je zakladatelem typologie, která dělí lidskou osobnost do dvou forem : extroverze a introverze. Východiskem pro toto rozdělení byla klinická pozorování a rozsáhlá studia typologií, které se až do té doby objevily. Podle Junga existují dva druhy lidí : jedni jsou více ovládáni vztahem k vnějšímu světu, druzí spíše hledí do sebe, soustředí se spíše na život vnitřní. Jung tu však zavádí mašlenku komplementarity (doplňování) základního zaměření psychiky dovnitř a ven, tj. “kdo je vědomě a chronicky zaměřen navenek, je nevědomě zaměřen dovnitř a naopak.“/M.Nakonečný,1997, str.355/ Oba typy mají pak varianty : intelektuální, nebo citovou a aktivní, nebo pasivní. Rozlišuje také čtyři psychické procesy, které nejsou závislé na obsahu :
- racionální myšlení - je to hodnocení pomocí získaných poznatků
- cítění - je hodnocení emocionální (př.