Tyto tři dimenze jsou na sobě nezávislé, tvoří tedy souřadnicový systém.(viz.příloha,obr.č.11)
- extroverze a intoverze (oproti Jungovi soustředí pozornost spíše do oblasti chování)
„Typický extrovert je družný, rád se všeho účastní, má mnoho přátel; stále potřebuje někoho, s kým by si promluvil, netěší ho číst nebo studovat o samotě. Touží po vzrušení, jedná bez dlouhého rozmýšlení a vcelku impulsivně, využívá příležitostí. Je bezstarostný, lehkomyslný, optimistický, veselý; své city vždycky dobře nezvládá, ale na hněv rychle zapomíná. Je rád stále v činnosti, ale jednotvárnost nesnáší; vyhledává změnu. V hovoru má odpověď vždy pohotově a nevyhýbá se drsným žertům. Projevuje sklony k agresi a není vždy zcela spolehlivý.
Typický intovert je klidný, zdrženlivý, projevuje sklony k introspekci. Cítí se lépe mezi knihami, než mezi lidmi, vůči nimž je rezervovaný a vůči nimž zachovává distanci s výjimkou nejbližších přátel. Pojímá všechno vážně a preferuje spořádaný způsob života; přikládá značnou váhu etickým normám. Nemiluje vzrušení; své jednání plánuje předem, 'dvakrát měří a jednou řeže' a nemá důvěru k okamžitým impulsům. Je spíše pesimistický; kontroluje své city, ale na hněv nezapomíná snadno. Je spolehlivý, není agresívní a nemá zálibu v drsných žertech.“/Kolaříková,1976, podle Balcara/
Tento popis zobrazuje fenomenologickou úroveň této vlastnosti, zatímco genotypický základ poměru těchto dvou dimenzí Eysenck nachází ve vzájemném poměru podráždění (převahu podráždění má introvert, který lépe vnímá slabší podněty) a útlumu (ten je většinou u extroverta; ten vyžaduje více rozmanité a silnější podněty).
- neuroticismus - dělí se na nízký a vysoký. Jeho příliš vysoká honota značí disponovanost k neurotickým onemocněním.
Neuroticismus nízký (=emoční stabilita) - jedinec je má dobrou sebekontolu, je neuroticky stabilní, klidný a vyrovnaný, citově stálý.
Neuroticismus vysoký (=emoční labilita) - jedinec bývá silně emotivně založen, má předpoklady k depresím, úzkostem; je neuropsychicky labilní, obvykle trpí psychosomatickými potížemi.

3.3.2 Guilford
Ve 20. stol. na podkladě kombinace empirického přístupu, teoretických úvah a dotazníků vytvořil J.P.Guilford svoji strukturu temperamentu. Tu můžeme podle oblasti chování, které určují, rozdělit na tři velké celky (vyjadřující obecné dispozice, emoční dispozice a dispozice sociální). Ty pak podle určitých znaků můžeme ještě dělit do subkategorií : (viz.příloha,tabulka č.12)
A) Dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice
1. Sebedůvěra-pocit méněcennosti - tato dimenze souvisí s cítěním vlastní osobnosti. Méněcenný jedinec je egocentik; trpí pocitem provinění, cítí se nedoceněn. Jedinec mající dostatek sebedůvěry se cítí akceptován, je si jistý nejen sám sebou, ale i ve vztazích sociálních.
2.