V dospělém jedinci zpravidla převládá jedna z hodnot, může v něm však být i více odlišných směrů.
- člověk teoretický (vědecký) - se zaměřuje spíše na věci neosobní, přemětné; osobnost ustupuje do pozadí. Má tendence poznávat všechno bytí, spojuje minulé i budoucí v určitý řád. Nejvzdálenější mu jsou směry ekonomický, praktický a estetický, nezajímá se ani o politické a sociální věci. V náboženství je buď pozitivista (hledá pravdu), nebo metafyzik (ctí náboženství a důvěřuje vlastní intuici).
- člověk ekonomický (hospodářský) klade důraz na užitkovost; je praktický. V sociální oblasti se nezajímá o lidi, je egoista. Politikou se zajímá pouze když zasahuje do hospodářské oblasti, náboženství ho nezajímá.
- člověk estetický (umělecký, básnický) - na vše pohlíží z hlediska krásy, nestará se o hmotnou stránku. Je vzdálen oblasti vědecké, hospodářské i praktické; v náboženství zastává názor o oduševnělosti celé přírody.
- člověk sociální - má rád lidi, žije více pro ně, než sám pro sebe. Věda je pro něj příliš věcná, nezajímá ho ani hospodářství a politika. Náboženství je mu však blízké, nejvyšší hodnotou je mu Bůh a láska.
- člověk mocenský (politický) - prahne po úctě od lidí; je rád, když jsou na něm lidi závislí, podřizují se mu. Vše ostatní mu slouží pouze k podmanění si lidí.
- člověk náboženský se dělí do tří skupin : imanentní mystik a jeho opak myslik transcendentní, který touží splynout s nadpozemskou sférou; opovrhuje pozemskostí. Třetí typ uznává pozemskost jako nutnost, ale od nadpozemského se odlišuje tím, že nadpozemský typ uznává jedině Boha. Mystik imanentní uznává stát, pokud mravní a obrací se na věci pozemské. Transcedentní mystik si státu nevšímá, jelikož je obrácen pouze na sféru duchovní.

Závěr
Snažila jsem se zde uvést přehled nejznámějších temperamentových typologií; typologií, které mě zaujaly. Docela mě překvapilo, kolik jich existuje. Znala jsem jen ty základní, jako je Hippokratova, Eysenckova, Jungova, Kretschmerova, a o několika dalších jsem věděla pouze informace nejzákladnější. Chtěla bych tedy na závěr říci, že mi tato práce (a s ní spojené studium) rozšířila okruh vědomostí o typech lidského temperamentu; i když jsem si plně vědoma, že každý člověk je lidské individuum, že je jedinečný a nelze ho tedy “zaškatulkovat“ do jedné či druhé temperamentové “přihrádky“.