Je pořádkumilovný. Své city, které jsou snadno vyvolány, špatně ovládá. „ Cholerik je vznětlivý; jeho úsilí po dobytí moci je stále napjato, musí dělat velké pohyby, produkovat silácké výkony, chce přemáhat vše přímočaře a útočně. Dříve se tento temperament spojoval se žlučí a mluvilo se o žlučovém temperamentu. I dnes se říká o lidech, že jim vzkypí žluč. Cholerikové svou vznětlivostí jsou lidé síly, jejíž vědomí mají v sobě, a dávájí jí průchod a stavějí ji na odiv. Životní proud se projevuje v tomto druhu temperamentu tak, jak byl určen vášněmi vznětlivosti a bez výchovi temperamentu podléhají lidé i jeho výstřednostem.“/Habáň, 1941, str. 125-126; podle A.M.Marka OP/
- Melancholik (melania cholé = černá žluč) - je typický svým pesimismem a smutným laděním. Život je pro něj často obtížný, má strach z budoucnosti, nesnáší hektické situace, stres; márád klid a dává přednost samotě. Špatně navazuje vztahy, ale je citově stálý, takže vztahy, které naváže, jsou trvalé a hluboké. „ Melancholik je člověk plný smutného uvažování a snění, člověk slabý, který se vyhýbá překážkám, je váhavý, nedůvěřuje si, že by mohl překonat obtíže a jít dopředu, je opatrný, nevydává se v sázku. Je ovládán pochybováním a úzkostlivostí, myslí více na sebe, než na jiné, je sobec. Jsou v něm touhy, avšak téměř vše se zakončí smutkem. Je pro slabost zkrušen vlastními starostmi, snaží se budit vzrušení svým osudem, je obrácen svým duševním zrakem jen dovnitř nebo nazad, nikdy ne dopředu.“/Habáň, 1941, str. 125-126; podle A.M.Marka OP/ (přehledné shrnutí temperamentových typů dle H. Rempleina viz příloha, obr.1)
Lidský temperament není takto čistý, vzniká míšením různých typů. Hippokratova teorie, které později věnovali i další osobnosti jako například Aristoselův žák Theofrastos či lékař Galenos (130 - 201 n.l.), je dodnes používána i přes své velké stáří.

2.2 Morfologický pohled na temperament

2.2.1 Kretschmer
Ernst Kretschmer (1888 - 1964), profesor psychiatrie na Tubingenské univerzitě, byl významným představitelem německé charakterologické typologie. Ve své klinické praxi si všiml, že existuje značná spojitost mezi dvěma duševními onemocněními a dvěma základními tělesnými typy, tj. „ze sta schizofreniků bylo 66% konstituce astenické a jen 12,8% pyknické; proti tomu ze sta onemocnělých cirkulárním šílenstvím (maniodeprese) bylo 66,7% pykniků a jen 23,6% astenických konstrukcí tělesných.“/A.M.