Dále, že nejlépe se zapamatovává materiál, který je pro učícího se zajímavý. Mimo to platí, že to co je názorné, zapamatovává se lépe než to, co je abstraktní. Na zapamatování učiva mohou mít vliv i vnější činitelé, tedy fyzicky i sociálně přiměřená situace učícího se, dostatek místa, času, nepřítomnost rušivých elementů a dalších činitelů. 5. Vybavování a zapomínání

Vybavování si zapamatovaného probíhá buď jako reprodukce, nebo jako znovupoznání zapamatovaného. Reprodukce znamená znovuvybavení si toho, co již bylo zapamatováno, přičemž platí, že přesné vybavení si je výjimkou, nikoliv pravidlem. Čím je naše vzpomínka starší, tím více je reprodukcí deformována. Při reprodukci z osoby na osobu dochází k výraznému zkreslování detailů, dochází k jejich vypouštění. Rychlost reprodukce je závislá na délce uchování vzpomínky v paměti. Nejkratší vybavení trvá přibližně půl vteřiny, se stářím paměťové stopy se rychlost jejího vybavování zpomaluje. Znovupoznání vyžaduje menší intenzitu vštípení. Dovedeme znovupoznat něco, co ještě nedokážeme jako představu reprodukovat. Příkladem takového znovupoznání může být připomínání si něčeho jako neurčitě známého - říkáme „Něco mi to připomíná.“.
Zapomínání je opakem vybavování. Za určitých okolností už si nedokážeme vybavit určité zážitky nebo to, co jsme se kdysi naučili. Zapomenutí něčeho neznamená ztrátu příslušné paměťové stopy, nýbrž její překrytí aktuální zkušeností. Nezapomíná se nic, jen to nelze znovu vybavit, protože to již ztratilo význam. Jinými slovy, tím, co člověk zapomněl, co již nepotřebuje, se vytváří místo pro vybavování si nových potřebných informací. Již v roce 1885 sestavil H. Ebbinghaus na základě svých výzkumů křivku zapomínání, viz Příloha 5. – Křivka zapomínání. Z křivky je patrné, že nejvíce člověk zapomene bezprostředně po naučení se něčeho zpaměti. Po 19 minutách zapomene již 41,8 % naučeného a po 24 hodinách plných 66,3 %. Určité množství zapamatovaného si uchová trvale. Mimo to platí, že abstraktní pojmy se zapomínají rychleji než pojmy konkrétní. S. Freud (1976) zapomínání spojuje s vytěsňováním toho, co nám bylo nepříjemné. G. Ungar (1976) zase vzpomíná jev tzv. infantilního zapomínání, což je ztráta vzpomínek z raného dětství. V současnosti se uvádějí 2 faktory, způsobující zapomínání. Jednak je to tzv. rozpad, respektive vyhasnutí nepoužívané pamětní stopy a jednak interference nových zkušeností – odsouvání nevýznamných informací významnými.