Narodil se v Příboře na Moravě dne 6 května. V sedmnácti letech ukončil střední školu
a pod vlivem Goethovy básně "Příroda" - se rozhodl zprvu věnovat vědě.
Pro vídeňského žida bylo však studium "čisté" vědy vyloučeno. Tehdy byly židům
otevřeny pouze tyto možnosti: obchod, práva a medicína. Rozhodl se pro medicínu
a na podzim roku 1873 vstoupil na vídeňskou universitu. Většinu času strávil ve
fyziologické laboratoři pod vlivem profesora Ernsta Brücka.Zájem doby o fyziologii
byl těsně spjat s evoluční orientací. Vědci se snažili vyplnit mezery v poznání
fylogenetického vývoje od jednobuněčných organismů k vyšším živočichům, včetně člověka.
Zvláštní důraz kladli na fyzikální energie, příčiny a následky a zcela vylučovali
nehmotné , antropomorfní plány a božské účely. Darwin byl pro toto hnutí hvězdou.
Freud co by mladý vědec se tohoto hnutí zúčastnil a stal se na nějakou dobu materialistou. V roce 1876 byl přijat do Brückova Fyziologického ústavu jako vědecký pracovník. Zde zkoumal histologii nervových buněk a za pět let shromáždil důležité poznatky,
které shrnul v řadě statí. V roce 1881 konečně dosáhl doktorátu,
jeho život se tím však prozatím nezměnil, neboť nespěchal se zahájením
lékařské praxe a pracoval dále ve vědecké činnosti na Fyziologickém ústavě.
Po zasnoubení s Martou Bernaysovou se v červenci roku 1882 rozhodl nastoupit
tříletou praxi ve vídeňské všeobecné nemocnici. Zde přešel z oddělení interních
chorob na psychiatrickou kliniku Theodora Meynerta, kde nasbíral psychiatrickou
praxi léčením pacientů, ať už trpěli vnitřními či duševními chorobami.
Později se chtěl alespoň částečně vrátit k vědecké práci a byl přijat do laboratoře,
kde se zabýval zkoumáním ontogenetického vývoje mozku, zvláště prodloužené míchy,
od dětství až po dospělost. Díky publikovaným článkům si získal pověst významného
neurologa. Roku 1885 splnil požadavky na místo soukromého docenta neurologie a
přednesl veřejnou přednášku na téma "Medullární dráhy mozku". Nějaký čas strávil
v Charcotově laboratoři v Salpetriere v Paříži, kde se studoval hysterii, zvláště
ochrnutí, které tuto chorobu v některých případech doprovází. Do té doby znal příčinu
organického poranění, ale co způsobuje hysterické ochrnutí ?

Profesor Jean Martin Charcot , jeden z nejvýznamnějších neurologů devatenáctého století,
mu odpověděl , že příčinou je nějaké dynamické trauma , o kterém mohl říci jen to,
že je to trauma, které není možno vidět.