Emotivní funkce souvisí s autonomním nervovým systémem sympaktikus a parasympatikus - při emoci prožíváme určitý stav vzrušení, tělo se připravuje na nějakou akci. Např. při vzteku se nám zvyšuje tlak, rozbuší se nám rychleji srdce, zvýší se celkové svalové napětí – to zapříčiňuje autonomní nerv. systém. Dále se regulaci emocí podílí hormonální soustava – při vzteku se vyplavuje hormon adrenalin. Celou problematikou se zabývá neurofyziologie. Fyziologická funkce zintenzivňuje prožívání emoce – mám srdce v krku, žaludek na vodě apod.

2. prožitková složka – má dvě kvality, libost a nelibost (příjemné a nepříjemné, např. radost a strach). Většina emocí má svou protikladnou emoci, strach – odvaha, radost – smutek apod. Intenzita emocí = hloubka emocí, velmi důležitá složka, úzce s spojená s projevem na venek Čím je emoce intenzivnější, tím narůstá síla projevu navenek. Ale u zvláště silných emocí to neplatí a ty nás naopak deaktivují, např. hluboký žal, hrůza, zděšení – silné emoce, u kterých se síla prožitku neprojevuje navenek.

Rozlišujeme tři druhy emocí:
a) afekty – nejsilnější intenzita s krátkou délkou trvání, energicky náročný prožitek, proto krátkodobost. Většinou jsme si vědomi podnětu k afektu. Silný afekt zaplaví vědomí, ztrácíme sebekontrolu a zábrany – nejčastěji se projevuje v dospívání.
b) nálady – mírná až střední intenzita, ale je dlouhodobější – hodiny až dny. Podnětem je celá množina podnětů, část si jich uvědomujeme, ale o část podnětů si nemusíme vůbec uvědomovat. Má tendenci podbarvovat ostatní psychické funkce – např. když mám dobrou náladu, vybírám si pozitivní informace a naopak. Máme vrozené prožívat určitý typ nálady častěji – částečně je to vrozené.
c) vášně – v intenzitě se nacházejí mezi afektem a náladou a mají dlouhodobý charakter - mohou trvat celý život, souvisí s postojem a zájmovou orientací (šachy, myslivost). Dlouhodobý zájem, který je doprovázen emocemi – je nám to velmi příjemné.

3. Poznávací složka (hodnotící, kognitivní) – do prožitků emocí se vkládá rozum. Mění se zdroj emocí a záleží na jednotlivé osobě, jak to vyhodnotí rozumově. Jsou dva typy situací – žádoucí a nežádoucí – očekávám že situace bude příjemná nebo nepříjemná. Situační model – při žádoucí situaci když je naplněna nastane radost, nenaplněna smutek. Při nežádoucí situaci když je naplněna nastane strach, nenaplněna úleva. (ženská chce chlapa, rodiče s tím nesouhlasí).
V některých situacích je rozumová složka vyřazena z provozu.