Jsou to jednorázové situace, kdy nemám čas se rozmyslet, situace, které mě ohrožují (klacek – had).
Naučené emoce – emoce z dětství, kde se určité situace zautomatizují a spojí a v dospělosti se projeví strachy prožívané v dětství (např. zubař. – vím, že se nic strašného nebude dít, ale mám strach se třeba jen objednat).

4. Výraz – to co je pozorovatelné, doprovází většinu emocí (výraz tváře, postoj těla – neverbální komunikace). Určité emoce jsou spojeny s určitými svaly. Základní emoce jsou rozpoznatelné i u obyvatel jiných kultur, bez znalosti jazyka – nejvíce rozpoznatelné partie okolo úst. U složitějších emocí nám výraz moc nepomůže, je méně rozpoznatelný. Gesta jsou zcela závislá na kultuře. (vyplazování jazyka, někde se tleská radostí , jinde údivem).

Obličejová zpětná vazba – když se usmívám, mozek je o tom informován a o to více se prožívání radosti prohlubuje. Děje se tak na základě autononymnímu nervovému systému, nezávisle na naší vůli. (když jsem rozmrzelý a začnu se vědomě usmívat dávam podnět mozku, který zpětnou vazbou mi zlepšuje náladu a začnu se skutečně smát.

5. Reakce – když vznikne emoce, intenzita narůstá a dosáhne určité aktivační úrovně – síly – dostáváme se na optimální aktivační úroveň a začneme účelně reagovat. Při dalším nárůstu intenzity reagujeme neúčelně a nejvyšší je panická reakce, která je naprosto neúčelná.
Máme dva základní typy reakcí – útok a útěk. Když se zlobím spíše útok, když se bojím – útěk. Záleží na osobnosti, jak dokáže reagovat – útěk může být nahrazen i vyhýbáním se situace.

Agrese – podle jednoho učení vrozený pud, podle druhého naučené jednání – obě teorie mají pravdu, agrese je částečně vrozená a částečně získána.

Základní typy reakcí:
Strach – reakce na ohrožení, strach z něčeho konkrétního. Strach do budoucnosti označujeme jako obava. Nejsilnější typem strachu – zděšení, hrůza.
Úzkost – emoce vyvolaná ohrožením, ale neuvědomujeme si, čeho se bojíme.
Bazální úzkost – vzniká v dětství, kdy si potřebujeme vytvořit pocit bezpečí a důvěry. Pokud nám tento pocit nebyl vytvořen v dospělosti máme pocit, že nás vše ohrožuje, trpíme stálou úzkostí. Úzkost je spojená s svalovým napětím,kardiovaskulárními potížemi, zažívacími potížemi.
Hněv – vrozený základ, projevuje se od 4. – 5. měsíce života, je reakcí na nějakou překážku, frustraci na něco, někoho, sebe. Bývá doplňován agresí. Když se zlobím užiji agresi – pokud je úspěšná mám pocit vítězství, když je neúspěšná nabývá na síle. Při hněvu často zatínáme pěsti, zaujímáme bojový postoj. Fyzickou agresi v dospělosti nahrazujeme verbální agresí. Za agresi považováno i pomlouvání. Podle síly: hněv, vztek, zuřivost, běsnění – poslední dva stavy neúčelné a destruktivní.