přístupu je SPERMAN – autor přístupu, obecnou inteligenci nazval G-faktorem, který se projevuje ve všech mentálních činnostech. Postupně musel ale uznat, že existují další mentální schopnosti, které se projevují ve specifických činnostech, které nazval S-faktory.

Zastánci 2. přístupu THORNDIKE, THURSTONE – inteligenci tvoří specifické schopnosti, kterými jsou:
1. verbální schopnosti – a) schopnost porozumět slovům, slovní porozumění jak mluvenému tak psanému.
b) plynulost používání slov – jak dobře a rychle dokážeme slova používat (expresivní schopnost).
2. numerické schopnosti – schopnost operovat s čísly a symboly, vyřešit příklady. U slovních úloh je potřeba vedle numerických i verbálních schopností.
3. prostorová představivost – jak jsme schopni představit si a znázornit objekty v prostoru a prostorové vztahy mezi nimi.
4. vnímavost (percepční uspořádání, postřeh) – jak rychle zaznamenáváme změny.
5. paměť dlouhodobá a krátkodobá.
6. logické myšlení – není nejdůležitějším faktorem, jak vyplývá z uvedeného.

Mentální výkon, který se měří testy inteligence nekoresponduje s úspěšností člověka v životě. Potřebujeme další vlastnosti – sociální inteligence (vztahy mezi lidmi), s nízkou sociální inteligencí je úspěch ve společnosti nemožný. A dále emoční inteligence – jak jsme schopni rozpoznat emoce u sebe a druhých a umět s nimi zacházet má velká vliv na úspěšnost člověka.

Měření inteligence = měření výkonu, podle výsledku zjišťujeme inteligenci.
Inteligence se měří od 19. století, kdy se měřily objemy mozkovny vysypáváním zrníčky, olověnými broky. Usuzovalo se podle toho jak je velká mozkovna podle toho jsou velké rozumové schopnosti. Ve druhé polovině 19. století Paul Broca dospěl k názoru, že není důležitá velikost mozkovny, ale jak velký je mozek. Každé psychické funkci náleží nějaké centrum mozku. Přesvědčen, že všechny vyšší psychické funkce jsou lokalizovány v předních lalocích = člověk s velkým čelem je inteligentní.
Přelom 19. – 20. století – začátky měření inteligence rozumových schopností testy.
1904 Alfred Binet – požádán ministerstvem školství, aby vymyslel techniku, jak rozlišit děti, které nejsou schopny zvládnout základní školu a tyto umístit do zvláštních škol. Vymyslel první test, který obsahoval více úkolů, jenž by prověřil jednotlivé specifické vlastnosti. Každý jednotlivý úkol (subtest) byl uspořádán od nejjednodušších úkolů po nejtěžší. Nejvyšší počet bodů který se dosáhne v subtestu a následně v celém testu ten nazval mentálním výkonem, nebo také mentálním věkem (MV).