U praktických úkolů verbální složka není potřebná, jedná se o různé skládání věcí, obrázků apod.
Ze souhrnu získáváme verbální a praktickou inteligenci. U dětí, které mají rozdílný verbální test oproti praktickému a mají IQ 90 a více a rozdíl je 15 a výš podezření na lehkou mozkovou dysfunkci a poruchách učení – dysleksie, dysgrafie apod. Dítě má specifické poruchy v učení. Vechslerův test inteligence nejlépe rozlišuje v pásmu průměru. Má málo těžších úloh, které potom nedokáží podrobněji rozlišit v pásmu nadprůměru. Pro průměrnou a nadprůměrnou populaci se více využívá I.S.Q. test – autor Amthauer – od 15 až 16 let je jej možno užít. Testy začínají na těžších úkolech a končí až u obzvláště těžkých. Užívá se v poradenství např. při přijímání na vysokou školu, kde se projeví nadání a talent. Testy Bineta, Vechslera i Amthauera jsou chráněné a není možno se k nim běžně dostat. Přístupné jsou testy např. Menzy, které však jen vyhodnocují část naší inteligence.

Dědičnost inteligence – fluidní – část, která je vrozená v podstatě daná a nezávisí na prostředí,
krystalizující – část, která se vyvíjí s ohledem na vývoj života. Závisí na sociálním prostředí, ne jeho podnětnosti. Malí romové mají tuto část horší než běžná populace.
Dědičnost je ze ¾ vrozená a z ¼ získaná.

Regrese průměru – podprůměrní rodiče měli průměrné děti, nadprůměrní rodiče naopak děti průměrnější – toto platilo v minulém období
Akcelerace inteligence – IQ se vyvíjí rychleji a v nižším věku dosáhne určité inteligenční úrovně, děti jsou chytřejší než rodiče, ať jsou rodiče nad nebo podprůměrní, prostředí je sociálně podnětné. Platí v současném období.
Rozdíl inteligence u mužů a žen
Muži méně v průměru a více v extrémech – křivka je ostřejší.
Ženy více v průměru, v extrémech méně – křivka je kulatější (méně geniálních a mentálně retardovaných).

IQ je jen číslo a nezáleží jen na našich schopnostech, ale i na dalších okolnostech. Velmi záleží na naší motivaci.