Výkon nelze zcela přesně optimálně zjistit.


Myšlení

- proces chápání a řešení problémů a proces chápání a uspořádání vztahů mezi předměty a pojmy.
Řešení problémů provádíme podle základních myšlenkových operací:
– analýza – rozklad celku na části,
– syntéza – složení části do celku,
– zobecnění, abstrakce– postup od konkrétního k obecnému,
– konkretizace – od obecného ke konkrétnímu,
– klasifikace – třídění, porovnáme odlišnosti a rozdíly a podle toho přidělujeme do určitých tříd a kategorií,

Řešení problémů – dva typy problémů:
konkrétní, praktické
formální, abstraktní – souvisí s rozvojem řeči, verbální inteligence, typické jen pro člověka

Problémy můžeme řešit 2 způsoby:
1. hledáme známý způsob řešení z vlastních vzpomínek nebo zkušenosti jiných – konvenční způsobe myšlení = konvengertní způsob,
2. hledám vlastní nový způsob řešení, buď že jsem na jiný nepřišel nebo je mi to vlastní, kdy se snažím vždy najít vlastní způsob řešení – vždy zde musím uplatnit tvořivost, je to tvůrčí řešení problému = divergentní způsob. Čím více schopnosti tvořivosti, tím je řešení problému originálnější. Proces řešení problémů má pět fází:
1. fáze přípravy – definujeme problém, seznamujeme se s ním a řešíme jej prvně ve vlastní zkušenosti, nebo na základě zkušenosti jiných, odborné literatuře. Je různá u každého člověka. Tato fáze by měla být velmi dlouhá, bývá obvyklé, že se na problém díváme jednostranně.
2. fáze inkubace – uležení problému. Různě dlouhá, ale nezbytná k nalezení řešení. Dochází k ní především ráno v posteli, mozek vypne, přeruší se tok myšlenek a objeví se řešení. Dále k tomu může docházet tam, kde dochází k uvolnění jako např. koupelna, nebo v prostředcích hromadné dopravy, kde musíme přerušit tok myšlenek.
3. fáze vhled – v této fázi přicházíme na řešení
4. fáze ověřování (verifikace) – musíme si ověřit, zda myšlenka je použitelná.
5. fáze transfer (přínos) – uplatňujeme řešení v nových podmínkách, schopnost učit se a použít naučené v praxi. Při druhém setkání s problémem již je daleko méně náročné nalézt řešení.

Funkční fixace – brání v tvořivém řešení problému. Ulpíváme na jednom způsobu řešení. Pokud nalezneme vlastní řešení, nebo se přijmeme řešení jiného, odmítáme jiné způsoby řešení. U tvořivých lidí je nižší.


Řeč

- myšlení je definováno jako operace se znaky a těmi znaky mohou být slova a pojmy. Vývoj řeči a myšlení je spolu vzájemně těsně spojeno. Každý pojem je jak konkrétní tak zobecněný – vývojově postupuje od konkrétního k obecnému.

Rozlišujeme tři funkce:
1) expresivní – vyjádření pocitu myšlenek, přání,
2) sociální, komunikační – dorozumění se s jinými, kteří mají společný jazyk,
3) poznávací – zpracovávané informace, myšlenky jsou kumulovány do vět.

Vnitřní řeč – vyvinula se z egocentrické, která je typická pro děti předškolního věku. Říkají si nahlas co dělají, tato řeč není nikomu určena. Je velmi zjednodušená, spořádává vlastní myšlenky. Postupem s dospíváním ustupuje a přeměňuje se do vnitřní řeči, která slouží k uspořádání myšlenek, zorientování se ve vlastních problémech. Tato řeč je útržkovitá, nesrozumitelná pro jiné, přeskakujeme v ní z tématu na téma.


Představy a fantazie

Představy jsou obrazy dříve vnímaných věcí a dějů, které vystupují ve vědomí (paměti) člověka vědomě i nevědomě jako paměťové stopy.