chrámovou léčbu, která spočívala v sugestivním působení na nemocné, založené na neotřesitelné víře v léčivou moc Asklépia a jeho kněží, kteří si byli plně vědomi svého významu a důležitosti zjevení Asklépia, takže v noci posílali mezi nemocné chrámového zřízence, oblečeného jako Asklépios, který zvolna a vážně kráčel chrámem a dotýkal se nemocných holí s obtočeným hadem. Pro chrámové kněze nevyplývalo z této léčby žádné riziko. Vyléčený šířil dále pověst a slávu svatyně- a jestliže nemocný na chrámovou léčbu nereagoval, byl mnohdy vykázán z chrámu jako prokletý, poněvadž bůh takto projevil svoji nelibost vůči nemocnému. Chrámoví kněží tak měli pevné alibi pro svoje eventuální léčebné neúspěchy.
Středověk, který je také nazýván „černým obdobím“ v dějinách lékařství vůbec přinesl léčbu formou pouštění žilou, podávaní projímadel a dávidel, šokovou terapii. nebo uložením nemocného na visuté lůžko v chladné a stinné místnosti a aplikovat mu tzv. „sázení baněk“. Docházelo k týrání, bití a bodání nemocného jehlami a pálením horkým železem, čímž měl být chorý oproštěn od posedlosti démony a ďábly, kteří jeho tělo měli opustit v důsledku těchto zákroků. Velmi časté bylo také prohlášení nemocného za čaroděje, který měl projít tzv. „očištěním v plamenech“ .
V 18. století se počaly vytvářet podmínky pro chápání psychiatrie jako samostatné lékařské disciplíny. Středověké démonologické pojetí duševních chorob konečně ustoupilo vědeckým poznatkům.Rovněž čarodějnické procesy byly postupně zakazovány.
Také poznání duševních chorob se v 18. století prohlubuje.Objevují se pokusy o jejich první vědecké třídění.
Schizofrenie, jedna z pravděpodobně nejzáhadnějších a nejspletitějších ze všech duševních chorob, byla v roce 1896 pojmenována Emilem Kräpelinem – dementiae praecox. Až v roce 1911 doktor Evžen Bleuer zavedl nový, nyní všeobecně užívaný název – schizofrenie (rozdělení osobnosti)

Eugen Bleuler byl jedním z nejvlivnějších psychiatrů své doby. Narodil se 30. dubna 1857 v Zollikonu ve Švýcarsku, kde rovněž 15. července 1939 zemřel. Studoval na Univerzitě v Bernu, profesorem byl jmenován na Curyšské univerzitě. Termín schizofrenie zavedl r. 1908 ve studii 647 pacientů curyšského psychiatrického zařízení Burghözli Asylum, jehož ředitelem byl od r. 1898 do r. 1927. Vděčíme mu také za dva další pojmy související se schizofrenií: autizmus (pohroužení se do vnitřního života převládá nad vztahem k realitě) a ambivalence (současný výskyt protichůdných tendencí v psychických procesech). Bleuler patřil k prvním propagátorům teorií S. Freuda. Pokoušel se ukázat, že ty rysy, které Freud nalezl u neurotiků, mohou být nalezeny i u psychotiků. Bleuler zpochybňoval převládající dobový názor, že psychózy vznikají následkem organických poškození mozku, a trval na tom, že mohou mít také psychologické příčiny.