většinou není primárním důsledkem onemocnění ale je vyvolán teprve až uvědomováním si přímých i sekundárních důsledků (zhoršení intelektu, neúspěch v práci a soukromém životě, ztráta důvěry ve své smysly atd.), zhoršením životního pocitu a celkové kvality života. Nemocný ztrácí schopnost cítit smutek i radost, jeho mysl zaplňuje pocit prázdnoty a temnoty. Člověk si uvědomuje, že je ohrožena podstata jeho individuality. "Nechtěl jsem žít takový život. Nebyl už ani rozdíl mezi tím, co jsem chtěl a co
nechtěl.“

3.4 Má prenatální období a porod vliv na rozvoj nemoci?

Proč čelní laloky nefungují, jak by měly, není zcela jasné. Porucha ve vývoji mozku, která má narušení vývoje na svědomí se zpravidla odehrává velmi záhy nebo může mít i genetický základ. Mnoho studií napovídá, že prvotní příčinou může být hypoxie při komplikovaném porodu, která snadno poškodí vyvíjející se mozek. Později na mozku pozorujeme někdy i rozšíření dutin naplněných vodou na úkor mozkové tkáně a i základy prefrontální kůry jsou menší. Můžeme předpokládat, že prenatální infekce, porucha růstu plodu, (psycho-)sociální aspekty, nedostatek živin v těle matky samy o sobě většinou nemohou nemoc vyvolat, mohou však zhoršit následky hypoxie resp. dalších dnes neznámých příčin. Kvalitní "výživa" vyvíjejícího se mozku může také částečně zahladit následky hypoxie (nedostatku kyslíku, dušení) v prenatálním stádiu a (to nejčastěji) při porodu. Ale pravděpodobně i silné stresy, např. smutek v ranném dětství způsobený narozením druhého sourozence či chybami v péči o dítě (nedostatek tělesného a citového kontaktu) může způsobit mozko-nervo-svalové poruchy vytvářející základ pozdější nemoci.

3.5 Zrakové a sluchové halucinace
Vznik sluchových a zrakových halucinací ve stádiu rozvoje nemoci v čase pubertálního vývoje má v rovině fyziologické více příčin.
1) Zhoršení koordinace analýzy vjemů způsobené nástupem špatně fungující prefrontální kůry. Mozek nedokáže vnímat obraz jako celek, rozpadá se mu na mozaiku nesouvisejících ostrůvků, nedokáže zaplnit chybějící místa obrazu (která jsou způsobena nedokonalostí zrakového aparátu, pohybem pozorovaného vůči sítnici apod.
2) Dráždění různých částí mozku, které má za výsledek doplnění již tak narušeného
obrazu nereálnými prvky a momenty. Tam, kde bylo hluché místo, že je nyní hrůzyplná černá díra. Místo očí může nemocný vidět černé důlky, pozorovaný obraz se může zdánlivě ocitnout na konci černého tunelu, objevují se neexistující jiskry a elementy, všechno je emocionálně a intelektuálně posunuto, vybavují se svévolně blízké i zcela vzdálené asociace. „Několikrát, jsem zaslechl, jak si Tomáš s někým povídá.