Testy inteligence jsou vždy výkonovými testy. Rozlišujeme:
1.orientační, pomocné – zachycují se snaží zachytit faktor G, obecnou inteligenci nebo se snaží zachytit jednu ze schopností. Většinou je jen jeden typ úkolů.
2.podrobné – snaží se obsáhnout všechny specifické schopnosti mimo emoční inteligenci. Zde se dovídáme celkové číslo, ale i strukturu inteligence osobnosti a na jaké úrovni jsou jednotlivé specifika.

Nejčastěji jsou užívány Vechslerovy testy – autor David Vechsler – definice inteligence (nejpoužívanější) – souhrnná schopnost rozumně myslet, účelně jednat a účinně se pořádat s prostředím.
Podle této definice není inteligence ve specifických vlastnostech, ale inteligentní člověk musí i inteligentně jednat a přizpůsobit se prostředí – adaptace. Lidé s mentální retardací lpí na stereotypu.
Vechslerovy testy jsou dvojí pro děti a pro dospělé a jsou vždy individuální stejně jako Binetovy. Může jej zadat jen psycholog, který má oprávnění zadat a vyhodnocovat standardizovaný test. U většiny testů je 10 různých úkolů. Obecně se dělí úkoly na verbální a neverbální (praktické úkoly). U verbálních úkolů je nutno porozumět zadání úkolu a slovně jej zpracovat (ústně, písemně). U praktických úkolů verbální složka není potřebná, jedná se o různé skládání věcí, obrázků apod.
Ze souhrnu získáváme verbální a praktickou inteligenci. U dětí, které mají rozdílný verbální test oproti praktickému a mají IQ 90 a více a rozdíl je 15 a výš podezření na lehkou mozkovou dysfunkci a poruchách učení – dysleksie, dysgrafie apod. Dítě má specifické poruchy v učení. Vechslerův test inteligence nejlépe rozlišuje v pásmu průměru. Má málo těžších úloh, které potom nedokáží podrobněji rozlišit v pásmu nadprůměru. Pro průměrnou a nadprůměrnou populaci se více využívá I.S.Q. test – autor Amthauer – od 15 až 16 let je jej možno užít. Testy začínají na těžších úkolech a končí až u obzvláště těžkých.. Užívá se v poradenství např. při přijímání na vysokou školu, kde se projeví nadání a talent. Testy Bineta, Vechslera i Amthauera jsou chráněné a není možno se k nim běžně dostat. Přístupné jsou testy např. Menzy, které však jen vyhodnocují část naší inteligence.

Dědičnost inteligence – fluidní – část, která je vrozená v podstatě daná a nezávisí na prostředí,
krystalizující – část, která se vyvíjí s ohledem na vývoj života. Závisí na sociálním prostředí, ne jeho podnětnosti. Malí romové mají tuto část horší než běžná populace.
Dědičnost je ze ¾ vrozená a z ¼ získaná.

Regrese průměru – podprůměrní rodiče měli průměrné děti, nadprůměrní rodiče naopak děti průměrnější – toto platilo v minulém období
Akcelerace inteligence – IQ se vyvíjí rychleji a v nižším věku dosáhne určité inteligenční úrovně, děti jsou chytřejší než rodiče, ať jsou rodiče nad nebo podprůměrní, prostředí je sociálně podnětné. Platí v současném období.
Rozdíl inteligence u mužů a žen
Muži méně v průměru a více v extrémech – křivka je ostřejší.
Ženy více v průměru, v extrémech méně – křivka je kulatější (méně geniálních a mentálně retardovaných).

IQ je jen číslo a nezáleží jen na našich schopnostech, ale i na dalších okolnostech. Velmi záleží na naší motivaci. Výkon nelze zcela přesně optimálně zjistit.