Fantazie – na rozdíl od představ zde vzniká vždy něco nového, jsou vždy originální a často neuskutečnitelné např. okřídlený kůň, pohádkové postavy, mytologické bytosti. Fantazie se uplatňuje při tvorbě uměleckých děl nebo konstrukci něčeho nové.

Fantazie má dvě funkce:
1.odpoutat se od skutečnosti – fantazie má křídla,
2.je funkce tvořivá – vytváříme alternativní model skutečnosti.

Nejvíce se uplatňuje v dětství, logickým myšlením ubývá na významu a je méně preferována. Každý má určitou měrou fantazii i v dospělosti a její velikost je závislá na míře tvořivosti každého člověka. I velmi inteligentní lidé nemusí být mimořádně tvořiví, určitá míra inteligence je však potřebná. Nejvíce se uplatňuje u mladých, s vyšším věku převažují zkušenosti. Ve fantazii se uplatňuje nevědomí.

Sny – zvláštní typ fantazie, který se projevuje ve spánku, jsou nezávislé na naší vůli, mozek jako by v noci prováděl úklid. Jako první zkoumal sny S. Freud.
Má dva obsahy:
1.manifestní, zjevný – to co většinou popisujeme, co si uvědomujeme
2.latentní, skrytý – daleko důležitější, význam toho co představují zjevné sny. Dochází zde k symbolizaci zjevného a je velmi těžké se dobrat k čemu. Např. když se nám zdá o hadu – podle Freuda se jedná o neuspokojení sexuální touhy. Není to však zcela jednoznačné a další vědci došli k názoru, že záleží na úhlu pohledu jednotlivého člověka, kterému se sen zdál.

Existují sny splněných přání – když se mi zdá o vodě, mám žízeň nebo, když ráno zazvoní budík, zaklapnu jej a dále se mi zdá sen, že jsem již v práci a probíhá normální den – zaspím

Fantazijní myšlení se zcela vymyká logickému myšlení, odvíjí se podle jiných zákonů.