Nejvyšším lidským citem je láska – zabýval se jí E. Fromm a má několik podob.
1.typ – mateřská – matka vůči dítěti, měla by být nesobecká – matka nechá dítě odejít v dospělosti a přeje si, aby bylo samostatnou bytostí. Je to láska nepodmíněná – miluje dítě takové jaké je.
otcovská – je podmíněná. Otec miluje dítě za určitých podmínek, které jsou důležité pro rozvoj dítěte (dobré známky, nekrade). Tento typ lásky je začíná být důležitý od 6, 7 let dítěte a je pro jeho vývoj velmi důležitý – tahá jej dopředu.
Pro dítě je důležité, aby se setkalo s oběma typy lásky. Mateřskou láskou může milovat i muž a naopak otcovskou i žena.

2.typ – bratrská – všechny miluji stejným dílem, křesťanské milování, je nevýlučné – specifickým typem přátelství, kde však už miluji jen některé lidi.
3.typ – erotická – mezi dvěma partnery, která je úplně výlučná. Toho druhého miluji právě proto, že jiný pro mne důležitější než ti ostatní, je opakem bratrské lásky. Měla by být nesobecká – měl by jsem se rozdělit o své vlastní já.
4.typ – k sobě samému – základní typ lásky, pokud se nemám rád, nemohu milovat nikoho jiného. Přijímám sám sebe jaký jsem se vším dobrým i špatným – v celkové bilanci, když se mám rád to dobré převažuje nad špatným.
5.typ – láska k bohu – vychází i jako láska dětí k rodičům – na počátku je dítě připoutáno k matce, cítí se bezmocné a potřebuje její náklonnost, později se obrací k otci jako k autoritě pro myšlení a činnosti směřující k uplatnění. Ve stádiu plné zralosti se stává jedinec sám sobě matkou i otcem - zvnitřnit lásku rodičů, boha a v závěru vývoje kontrolovat sám sebe bez jejich dohledu.