Vývoj JÁ – osobnosti
1.složka tělesná já – uvědomujeme si jej nejdříve, obraz mého těla. Malé děti zkoumají co je živé a co neživé, co patří ke mně a co ne (uhodit se do své ruky bolí, tahat za cizí vlasy ne). Tak si postupně vytváříme obraz o vlastním těle, který se v pubertě mění a postupně k němu přidáváme i oblečení, podle kterého se vyjadřuje, stylizuje. Poruchy se projevují nejčastěji u dívek, kdy nepřijímají svou změnu v pubertě a vidí svůj obraz nereálně – poruchy příjmu potravin, typická mentální anorexie.
2.psychické a sociální já – vyvíjí se protože to naše psychické já se vyděluje vůči těm ostatních. Typickým obdobím, kdy se toto objeví je 2 – 3 rok života, období prvního vzdoru, negativismus – dítě poprvé používá já - ne Pepík. Moje vůle je moje a ne maminčina. Zásadně vše odmítá – vybojovává si svou nezávislost, ale někdy musí i když nechce. Druhé období vzdoru okolo puberty.
3.hodnotový systém – vyvíjí se po celou dobu. Hodnoty a normy do nás vkládají rodiče od počátku svého života a my tyto hodnoty zvnitřňujeme. V dospělosti máme vlastní svědomí a učíme se rovněž hodnotit jak jiné, tak sami sebe – sebehodnocení. To lze až máme přijaté hodnoty k poměřování a utváříme si svůj sebe obraz, sebe pojetí. Sebe obraz má několik složek:
a) složka reálné já – jak se vnímám, docela to reálné – jsem ochotný, občas vybuchnu.
b) složka ideální já – moje představa, jak by jsem měl být dokonalý, z části si jí uvědomuji, z části nevědomá. Vše co udělám srovnávám s ideálem. Většinou jsme přesvědčeni, že dokonalí nejsme, ale dá se to zlepšit.
c) složka obraz našich vlastních možností – co všechno je v mé moci, co všechno můžu udělat abych dosáhl dokonalosti. Hovoříme o tzv. místu kontroly – někdo má vnitřní, někdo vnější.
Vnitřní místo kontroly – člověk je přesvědčen, že ať udělá co udělá, důsledky svých činů nebo i důsledky jiných přičítá jen sám sobě někdy i k tomu co sám neudělal.
Vnější místo kontroly – člověk je přesvědčen, má pocit, že nemůže ovlivnit své úspěchy i neúspěchy a hledá příčinu někde jinde než v sobě.
Většina je někde mezi a spíše inklinuje k tomu vnitřnímu.
Obranné mechanismy sebeobrazu: racionalizace, regrese, somatizace – viz. vědomí.
Motivace, zájmy, hodnoty, vůle, charakter.
Motivace – co lidé chtějí, jaké jsou příčiny, důvody našeho chování. Motivus = hýbající, snažíme se je pojmenovat hnací síly lidské činnosti. Rozlišujeme potřeby (vnitřní činitelé) a hodnoty (vnější činitelé).
Potřeby – vrozené – spojovány s přežitím
získané – s rozvojem osobnosti
Zaujímavosti o referátoch
Ďaľšie referáty z kategórie
Základy psychologie
Dátum pridania: | 07.10.2004 | Oznámkuj: | 12345 |
Autor referátu: | Pavel2 | ||
Jazyk: | Počet slov: | 7 838 | |
Referát vhodný pre: | Vysoká škola | Počet A4: | 29.6 |
Priemerná známka: | 2.93 | Rýchle čítanie: | 49m 20s |
Pomalé čítanie: | 74m 0s |
Podobné referáty
Základy psychológie | SOŠ | 2.9444 | 8992 slov | |
Základy psychologie | VŠ | 2.9447 | 591 slov | |
Základy psychológie | SOŠ | 2.9282 | 1982 slov |