Inteligence
- neexistuje jedna stálá definice. Rozlišujeme dva přístupu ke studiu inteligence:
1.inteligence je obecná nedělitelná schopnost, která se projevuje ve spoustě našich činností,
2.obecná inteligence neexistuje, ale skládá se spousty specifických činností, které jsou na sobě relativně nezávislé a při různých činnostech se různě kombinují.
Inteligence = rozumové, mentální schopnosti.

Zastánce 1. přístupu je SPERMAN – autor přístupu, obecnou inteligenci nazval G-faktorem, který se projevuje ve všech mentálních činnostech. Postupně musel ale uznat, že existují další mentální schopnosti, které se projevují ve specifických činnostech, které nazval S-faktory.

Zastánci 2. přístupu THORNDIKE, THURSTONE – inteligenci tvoří specifické schopnosti, kterými jsou:
1. verbální schopnosti – a) schopnost porozumět slovům, slovní porozumění jak mluvenému tak psanému.
b) plynulost používání slov – jak dobře a rychle dokážeme slova používat (expresivní schopnost).
2. numerické schopnosti – schopnost operovat s čísly a symboly, vyřešit příklady. U slovních úloh je potřeba vedle numerických i verbálních schopností.
3. prostorová představivost – jak jsme schopni představit si a znázornit objekty v prostoru a prostorové vztahy mezi nimi.
4. vnímavost (percepční uspořádání, postřeh) – jak rychle zaznamenáváme změny.
5. paměť dlouhodobá a krátkodobá.
6. logické myšlení – není nejdůležitějším faktorem, jak vyplývá z uvedeného.

Mentální výkon, který se měří testy inteligence nekoresponduje s úspěšností člověka v životě. Potřebujeme další vlastnosti – sociální inteligence (vztahy mezi lidmi), s nízkou sociální inteligencí je úspěch ve společnosti nemožný. A dále emoční inteligence – jak jsme schopni rozpoznat emoce u sebe a druhých a umět s nimi zacházet má velká vliv na úspěšnost člověka.