Oběti šikany.
Obětí šikany se může stát za určitých okolností téměř každý. Rizikovější a ohroženější bývají většinou děti tiché, plaché, s nízkým sebevědomím, které jsou zvyklé se podřizovat. Jsou obvykle fyzicky slabé a neobratné. Může to být také dítě s nějakou předností jako přemýšlivost, přílišná zralost nebo s velmi vřelým vztahem k učiteli. Bývají to také často samotáři, kteří neumějí navazovat kontakty, jsou málomluvní nebo děti odmítající násilí a handicapované děti. Ale obětí se může stát i ten, který se třeba jen nějak odlišuje. Napadenými se tak mohou stát i jedinci zkušení a kompetentní, nekonfrontační, ne výrazně provokativní nebo autoritativní ve svých postojích, fyzicky zdatní, ve svém konání rozhodní. Z toho byl vyvozen prakticky závěr, že pro stanovení stupně připravenosti stát se obětí šikanování nejsou rozhodující pouze osobnostní vlastnosti či jednání oběti, ale existence a působení všech faktorů utvářejících situaci násilné interakce, tj. agresivní jednání pachatele, pasivní chování oběti a podmínky (zejména sociální klima lhostejnosti a nevšímavosti ostatních účastníků situace), v nichž k násilné interakci dochází. Při vhodné „konstelaci“ spouštěcích faktorů (a za mírného vlastního přispění) hrozí komukoli z nás.
Agresoři.
Jednotlivci nebo skupina, která šikanuje se označuje jako agresor, kterou je zpravidla osoba nadprůměrně fyzicky zdatná, silná, obratná. Bývá necitlivý a bezohledný a za své chování se necítí být vinen. Svoji oběť klasifikuje jako méněcennou bytost, pro níž platí jiná pravidla a často přesouvá zodpovědnost za šikanu na oběť. Své agresivní chování zpravidla projevuje již od raného věku. Rodiče agresorů bývají k agresivnímu jednání tolerantnější nebo jej podporují a sami ve výchově užívají tělesných trestů. Dětem chybí vřelý zájem o ně a dostatečné citové zázemí. Ohroženy jsou ale i děti z rodin plně zaměstnaných rodičů, kteří se nemohou dětem věnovat dostatečnou pozornost. Existuje však i nebezpečí, že se tlaku šikany poddá i docela obyčejný člověk. Svou roli tu sehrávají velmi silné davové fenomény, podle výzkumu také vliv médií a přemíra násilí v nich, která v člověku posiluje jeho slabá místa a může jej vyprovokovat k napodobování. Velký vliv má i společnost, ve které se uplatňují hodnoty na sebe prosazení, agresivitu, kde hodnota lásky a soucitu potlačována.
V odborné literatuře jsou agresoři rozdělováni do třech skupin:
-první typ je hrubý, primitivní, impulzivní se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy, narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost,
-druhý typ je velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu,
-třetím typem agresora je „srandista“, optimistický, dobrodružný se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný
Motivem k ovládnutí druhého může být u agresora splnění nějakého přání, získání věci, vynucení služby nebo výhody. Tato agrese není jen pro samotnou agresi, ale k získání určitého cíle – hovoříme o agresi chladné – instrumentální. Jiným motivem může být krutost, kdy agresor chce vidět oběť trpět (sadismus). Další možnosti je také zvědavost, kdy agresor chce vidět, jak se oběť zachová ve strachu, k čemu všemu se dá přinutit a objevit tak v něm jeho slabé stránky. Se zvědavostí souvisí i nuda a touha po stále silnějších zážitcích, po senzaci. K týrání bezbranného vede při nedostatku soucitu a mravních zábran prostá touha bavit se.
Šikana u mládeže a její vývojové stupně.
Problematikou šikany, především u mládeže, se u nás zabývá déle než dvacet let psychoterapeut a etoped dr. Michal Kolář. Podle tohoto odborníka se šikana ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech typech našich škol. Zejména pak na školách, kde se praktikují tradiční způsoby pedagogické práce s autoritativním přístupem k žákům, kde se nepracuje s žákovskými skupinami, kde svět dětí je neprostupně oddělený od světa dospělých. Na těchto školách se většina učitelů domnívá, že u nich šikana neexistuje. Mírnější projevy šikany jsou zaznamenávány na gymnáziích. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy financovalo výzkum výskytu šikanování na českých školách, do kterého bylo zapojeno 66 základních škol a kterého se zúčastnilo na šest tisíc dětí. Zjištění, že téměř 41 % dětí se stalo obětmi některé z forem šikany je překvapivý a je téměř o 20 % vyšší, než uváděly výzkumné studie z minulých let, které však byly jen orientační a u daleko menšího počtu žáků. Jestliže připustíme, že obdobná situace je i na středních školách je výsledkem šest set tisíc traumatizujících dětí.
Ke zrodu šikanování nejsou nutné zcela výjimečné podmínky, např. přítomnosti patologického sadisty, absence kázně apod., ale šikana může vznikat v normální skupině kde se agresory mohou stát zcela normální, mnohdy i pedagogy velmi oblíbení žáci. Jednoznačné určení, kdy se jedná o šikanu a kdy o klukovinu je velmi složité a mnohdy vyžaduje odborný pohled. Je nutno chápat šikanu jako onemocnění celé skupiny, protože není nikdy pouze záležitosti obětí šikany a toho, kdo šikanuje. Vztahy při šikaně mají svoji vnitřní dynamiku a svůj zákonitý vývoj, který začíná od zárodečné podoby tzv. ostarkismu k nejvyššímu, pátému stupni, který již připomíná fašistickou totalitu.
Zaujímavosti o referátoch
Ďaľšie referáty z kategórie
Šikana
Dátum pridania: | 08.10.2004 | Oznámkuj: | 12345 |
Autor referátu: | Pavel2 | ||
Jazyk: | Počet slov: | 2 506 | |
Referát vhodný pre: | Vysoká škola | Počet A4: | 9.5 |
Priemerná známka: | 2.93 | Rýchle čítanie: | 15m 50s |
Pomalé čítanie: | 23m 45s |
Zdroje: Michal Kolář: Bolest šikanování, Trestní zákon, Internetové stránky - Ministerstvo školství, Internetové stránky - idnes