Úvod

Americký psycholog Philip G. Zimbardo uskutečnil v létě 1971 na Stanfordské universitě v Kalifornii zajímavý experiment. Zkoumal v něm u náhodně vybraných dobrovolníků vliv, jaký mají na chování člověka speciálně vybrané společenské role. Šlo zvláště o role vězeňských dozorců. Zimbardo zjistil, že už sama sociální role udělala z některých „dozorců“ po několika dnech surové bachaře. Ti zejména v době, kdy si mysleli, že nejsou sledováni, šikanovali „vězně“ a dopouštěli se na nich takových krutostí, že experiment, který byl plánován na dva týdny, musel být v zájmu modelových vězňů zrušen už po šesti dnech. Experiment vedl v odborné veřejnosti k hlubokému zamyšlení nad psychologickými kořeny krutosti v duši běžného člověka „z ulice“. Současně vedl i k zamyšlení nad problémem zdrojů té formy lidské brutality, s níž se setkáváme ve společnosti velmi často – šikany.

Pojem „šikana“ a její důsledky.
Šikanu, původně vojenský termín, můžeme definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který se nemůže této situaci vyhnout a není schopen se jí účinně bránit. Šikanování je nebezpečný sociální patologický jev, při němž je zejména omezována osobní svoboda rozhodování, je ponižována lidská důstojnost a čest, mnohdy je obětem ubližováno na zdraví či na majetku. Jedná se o složitý a komplexní problém, který není možno právně pojmout jako jeden celek, neboť svými znaky a důsledky zasahuje do různých právních odvětví. S rostoucí rozvojem šikany do všech sociálních skupin společnosti se k jejímu rozlišení začaly používat termíny bullying – šikana mezi mládeží; mobbing, bossing, a sexual harassment – šikana mezi dospělými na pracovišti.

Termín bullying označuje šikování žáků mezi sebou, a to nejčastěji výpraskem, nadávkami, posměchem, pomluvami, hrozbami, okrádáním, vyobcováním z kolektivu. První případy jsou již zaznamenávány v mateřských školách.

Termín mobbing lze stručně charakterizovat jako systematické zákulisní intrikování, omezování, teror řízený kolegy na pracovišti, ke kterému dochází alespoň jednou za týden po dobu půl roku a útoky provádí jedna či více osob. Jeho cílem je dotyčného donutit, aby opustil pracoviště z vlastní vůle. Mobbing může mít podobu uštěpačných kritických poznámek nebo vyhrůžek (i telefonických a písemných) adresovaných oběti. Klasický mobbing v českých podmínkách má rysy specifické pro naší společnost. Šikanující nejsou připraveni dodržovat zákony, více si dovolují a situaci řeší rázněji a bezohledněji. Oběti nejsou připraveni hájit svá práva, vydrží méně a neumějí se bránit.

Termín bossing je obdobou mobbingu, avšak šikanování se dopouští přímý nadřízený oběti. Ze strany šéfů jde často o zadávání nesmyslných úkolů či požadaveků na splnění očividně nereálných termínů, neoprávněnou kritiku, svalování viny.

Termín sexual harassment je úmyslné, sexuálně motivované jednání, které uráží důstojnost zaměstnanců na pracovišti (sexuální počínání, vybízení k němu, sexuálně motivované tělesné dotyky, výroky jednoznačně sexuálního obsahu apod.).

Ve všech výše uvedených druzích šikany se jedná vždy o projev patologických interpersonálních vztahů, které vyvolávají u oběti obvykle dlouhodobější, stupňující se psychické zatížení a snahu uniknout ze situace jakýmkoliv způsobem. Výjimky nejsou ani pokusy o únik trvalý, jednou provždy (sebevražedné pokusy). Šikanování je těžkou poruchou vztahů ve skupině. Tato porucha má systémový charakter a zasahuje celou skupinu. V tomto smyslu šikanování nepoškozuje pouze oběti, ale i agresory, další členy skupiny a skupinu jako celek. Bolest šikany se však nezastavuje na hranicích postižené skupiny. Řetězovitě pokračuje dál. Šikanování může ničivě zasáhnout kohokoliv. První na řadě bývá rodina oběti, která je zasažena nejen tragédií oběti, ale nezřídka i dalšími traumatickými okolnostmi, třeba očerňováním oběti. Existují případy, kdy se matka zhroutila, když se dozvěděla podrobnosti o mučení svého dítěte. Dlouhodobě se psychiatricky léčila, ale její psychické poškození zůstalo trvalé. Šikanování způsobuje obětem nezměrné psychické a fyzické utrpení, které lze těžko zprostředkovat tomu, kdo něco podobného nezažil. Poškozuje často dlouhodobě a někdy i trvale psychické a tělesné zdraví. Při brutálních formách a v pokročilých stádiích ohrožuje i život oběti.
Oběti šikany.

Obětí šikany se může stát za určitých okolností téměř každý. Rizikovější a ohroženější bývají většinou děti tiché, plaché, s nízkým sebevědomím, které jsou zvyklé se podřizovat. Jsou obvykle fyzicky slabé a neobratné. Může to být také dítě s nějakou předností jako přemýšlivost, přílišná zralost nebo s velmi vřelým vztahem k učiteli. Bývají to také často samotáři, kteří neumějí navazovat kontakty, jsou málomluvní nebo děti odmítající násilí a handicapované děti. Ale obětí se může stát i ten, který se třeba jen nějak odlišuje. Napadenými se tak mohou stát i jedinci zkušení a kompetentní, nekonfrontační, ne výrazně provokativní nebo autoritativní ve svých postojích, fyzicky zdatní, ve svém konání rozhodní. Z toho byl vyvozen prakticky závěr, že pro stanovení stupně připravenosti stát se obětí šikanování nejsou rozhodující pouze osobnostní vlastnosti či jednání oběti, ale existence a působení všech faktorů utvářejících situaci násilné interakce, tj. agresivní jednání pachatele, pasivní chování oběti a podmínky (zejména sociální klima lhostejnosti a nevšímavosti ostatních účastníků situace), v nichž k násilné interakci dochází. Při vhodné „konstelaci“ spouštěcích faktorů (a za mírného vlastního přispění) hrozí komukoli z nás.

Agresoři.

Jednotlivci nebo skupina, která šikanuje se označuje jako agresor, kterou je zpravidla osoba nadprůměrně fyzicky zdatná, silná, obratná. Bývá necitlivý a bezohledný a za své chování se necítí být vinen. Svoji oběť klasifikuje jako méněcennou bytost, pro níž platí jiná pravidla a často přesouvá zodpovědnost za šikanu na oběť. Své agresivní chování zpravidla projevuje již od raného věku. Rodiče agresorů bývají k agresivnímu jednání tolerantnější nebo jej podporují a sami ve výchově užívají tělesných trestů. Dětem chybí vřelý zájem o ně a dostatečné citové zázemí. Ohroženy jsou ale i děti z rodin plně zaměstnaných rodičů, kteří se nemohou dětem věnovat dostatečnou pozornost. Existuje však i nebezpečí, že se tlaku šikany poddá i docela obyčejný člověk. Svou roli tu sehrávají velmi silné davové fenomény, podle výzkumu také vliv médií a přemíra násilí v nich, která v člověku posiluje jeho slabá místa a může jej vyprovokovat k napodobování. Velký vliv má i společnost, ve které se uplatňují hodnoty na sebe prosazení, agresivitu, kde hodnota lásky a soucitu potlačována.

V odborné literatuře jsou agresoři rozdělováni do třech skupin:
-první typ je hrubý, primitivní, impulzivní se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy, narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost,
-druhý typ je velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu,
-třetím typem agresora je „srandista“, optimistický, dobrodružný se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný

Motivem k ovládnutí druhého může být u agresora splnění nějakého přání, získání věci, vynucení služby nebo výhody. Tato agrese není jen pro samotnou agresi, ale k získání určitého cíle – hovoříme o agresi chladné – instrumentální. Jiným motivem může být krutost, kdy agresor chce vidět oběť trpět (sadismus). Další možnosti je také zvědavost, kdy agresor chce vidět, jak se oběť zachová ve strachu, k čemu všemu se dá přinutit a objevit tak v něm jeho slabé stránky. Se zvědavostí souvisí i nuda a touha po stále silnějších zážitcích, po senzaci. K týrání bezbranného vede při nedostatku soucitu a mravních zábran prostá touha bavit se.

Šikana u mládeže a její vývojové stupně.

Problematikou šikany, především u mládeže, se u nás zabývá déle než dvacet let psychoterapeut a etoped dr. Michal Kolář. Podle tohoto odborníka se šikana ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech typech našich škol. Zejména pak na školách, kde se praktikují tradiční způsoby pedagogické práce s autoritativním přístupem k žákům, kde se nepracuje s žákovskými skupinami, kde svět dětí je neprostupně oddělený od světa dospělých. Na těchto školách se většina učitelů domnívá, že u nich šikana neexistuje. Mírnější projevy šikany jsou zaznamenávány na gymnáziích. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy financovalo výzkum výskytu šikanování na českých školách, do kterého bylo zapojeno 66 základních škol a kterého se zúčastnilo na šest tisíc dětí. Zjištění, že téměř 41 % dětí se stalo obětmi některé z forem šikany je překvapivý a je téměř o 20 % vyšší, než uváděly výzkumné studie z minulých let, které však byly jen orientační a u daleko menšího počtu žáků. Jestliže připustíme, že obdobná situace je i na středních školách je výsledkem šest set tisíc traumatizujících dětí.
Ke zrodu šikanování nejsou nutné zcela výjimečné podmínky, např. přítomnosti patologického sadisty, absence kázně apod., ale šikana může vznikat v normální skupině kde se agresory mohou stát zcela normální, mnohdy i pedagogy velmi oblíbení žáci. Jednoznačné určení, kdy se jedná o šikanu a kdy o klukovinu je velmi složité a mnohdy vyžaduje odborný pohled. Je nutno chápat šikanu jako onemocnění celé skupiny, protože není nikdy pouze záležitosti obětí šikany a toho, kdo šikanuje. Vztahy při šikaně mají svoji vnitřní dynamiku a svůj zákonitý vývoj, který začíná od zárodečné podoby tzv. ostarkismu k nejvyššímu, pátému stupni, který již připomíná fašistickou totalitu.
Aby bylo možno obětem šikany pomoci a neuspokojivý vztah ve skupině napravit, je nutno toto pětistupňové schéma pochopit.

První stupeň: zrod šikany - ostarkismus
V každé skupině se vždy objeví jednotlivci, kteří jsou nejméně vlivní a oblíbení, kteří jsou označováni jako obětní beránek, outsider apod. Při tradičním způsobu výchovy, která cíleně nepracuje se vztahy mezi žáky se tito jednotlivci stávají nejméně oblíbenými a začínají pociťovat první příznaky šikanování v podobě mírného, převážně psychického násilí. Ostatní členové skupiny jej více či méně odmítají, pomlouvají ho, dělají na jeho účet drobné legrácky apod.

Druhý stupeň: fyzická agrese a přitvrzování manipulace
K druhému stupni může dojít z několika příčin, kdy dvě nejčastější se vzájemně podmiňují:
1. Ve skupině narůstá napětí z náročnějších úkolů, popř. vzniká nejistota z nového prostředí nebo nuda z nezajímavého programu na mimoškolních činnostech (např. brigáda) a outsideři instinktivně slouží jako ventil k uvolnění napětí.
2. V jedné třídě se sejde více agresivních jedinců, kteří používají násilí pro uspokojování svých potřeb. Pocit moci, kdy biji někoho slabého vyvolává u jedinců poslední zábrany a začínají své agresivní chování opakovat. Zvláště nebezpečné je to v situacích, kdy se toto jednání provádí pro obveselení skupiny.
Vývoj je velmi závislý na míře pozitivního zaměření skupiny a na postojích žáků k šikanování. Pokud ve skupině převažují kamarádské vztahy a soudržnost, negativní postoj k násilí a ubližování slabším, pokusy o šikanování neuspějí. Pokud jsou pokusy o šikanování trpěny je téměř jisté, že násilí v nějaké podobě zakoření.

Třetí stádium: klíčový moment – vytvoření jádra
Ve skupině se vytvoří silné jádro agresorů, které začne systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. Skupina se začne v hrubých rysech dělit na podskupiny a „kliky“, které podle svého charakteru různými způsoby bojují o vliv. Jestliže se nezformuje silná pozitivní podskupina, která bude rovnocenným partnerem podskupině tyranů, tažení může nerušeně pokračovat. Silné podskupiny charakterově slušných žáků se však vyskytují velmi ojediněle a pokud ano, tak jsou v nevýhodě, protože dodržují na rozdíl od agresorů pravidla, kdy nejvyšším pravidlem je „nebonzování“ a tím nepřímo umožnění rozšiřování problému.

Čtvrté stádium: většina přijímá normy agresorů.
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. U členů skupiny dochází k vytvoření alternativní identity, která je zcela poplatná normám vůdců. Doposud mírní a ukáznění žáci se začínají chovat krutě, aktivně se podílejí na týrání spolužáka a prožívají přitom uspokojení. Vliv pedagogů, jenž se snaží situaci řešit domluvami, ustupuje zcela do pozadí.

Páté stádium: totalita neboli dokonalá šikana.
Všichni členové skupiny – včetně týraných a terorizovaných žáků přijímají nebo alespoň respektují normy šikanování a stěžování si vede u obětí nejen k velkému strachu, ale i pocitům viny. Agresoři, kteří ztrácejí zcela poslední zbytky zábran jsou naopak nutkání k opakovanému násilí, na kterém se stávají být závislými. Nejkrutější formy šikany se odehrávají tam, kde je oběť nucena žít společně s agresorem a kde je uplatňován tvrdý autoritativní přístup, pro který je příznačná tuhá vnější kázeň. Tento nejvyšší stupeň šikanování je příznačný spíše ve věznicích, vojenském prostředí a výchovných ústavech pro mládež. Rizikové jsou však i dlouhodobější pobyty mimo školu (brigády, zájezdy) nebo pobyty na internátech.
Právní pohled na šikanu.

V případech, kdy se projevy šikanování důsledně prošetří, co zatím bývá jen v ojedinělých případech, bývá šikana nejčastěji postihována podle ustanovení trestního zákona, neboť v souvislosti s ní často dochází k páchání trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti.
Markantním případem je trestný čin omezování osobní svobody, kterého se dopouští každý, kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody. Pod tuto skutkovou podstatu lze zařadit různé formy šikany spočívající např. v zavírání oběti,jejím přivazování nebo nucení setrvávat na určitém místě.
Je-li oběť nucena násilím nebo pod pohrůžkou násilí k nějakým úkonům, jedná se ve většině případů o vydírání, kterého se dopouští ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opomenul nebo trpěl. Nezáleží proto na tom, zda se jedná o skutečné fyzické násilí, nebo pouze o vyhrožování. S vydíráním úzce souvisí i trestný čin vzbuzení důvodné obavy. Tohoto deliktu se dopouští ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.
Násilné odebrání věci může být kvalifikováno jako trestný čin loupež, které se dopouští ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Není zde rozhodující, jak velkou hodnotu má tato cizí věc a trestní sazba za tento trestný čin stanoví trest odnětí svobody v trvání dvou až deseti let, při závažnějším způsobu trest ještě vyšší. Řada obviněných byla překvapena, že jejich jednání, při kterém násilím získali od spolužáka i malou částku peněz nebo věc malé hodnoty, byla kvalifikovaná jako trestný čin loupeže se všemi důsledky.
Sexuální formy šikanování mohou být kvalifikovány jako trestný čin znásilnění, pohlavního zneužívání nebo trestný čin kuplířství.
Pokud výsledkem jednání majícího charakter šikany dojde k újmě na zdraví se může jednat o trestný čin ublížení na zdraví a v případech, kdy se jedná o úmyslné poškozování cizí věci, potom může být naplněna skutková podstata trestného činu poškozování cizí věci.

K tomu, aby byl pachatel postižen, je třeba, aby dosáhl věku 15 let. To však neznamená, že za určitých okolností nemohou být postiženi jinak. Nejedná se samozřejmě o sankce ve smyslu trestního či přestupkového zákona, ale i umístění dítěte v ústavu může být v mnoha případech dostatečnou hrozbou a sankcí za jednání, které se vymyká běžnému chování. Ale ani rodiče pachatele šikanování nemusejí být zcela beztrestní a hrozí jim, pokud zanedbávají výchovu svých dětí, nebo vydávají byť i z nedbalosti osobu mladší 18 let nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožňují vést zahálčivý nebo nemravný život, že budou obviněni z trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže. Z odpovědnosti nejsou vyjmuta ani školská zařízení v případech, kdy k projevům šikany dochází v jejich prostorách v průběhu vyučování. Na školském zařízení může proto rodič nebo zákonný zástupce šikanovaného dítěte požadovat náhradu škody, a to jak škody na věcech, tak i na zdraví.

Závěr.

Ve své práci jsem se zaměřil pouze na seznámení se s termínem šikany, jejím vývojovým stádiem a možností právního postihu. Z výše uvedeného je zřejmé, že problematice šikany ve společnosti je potřeba věnovat patřičnou pozornost a důsledně se jí zabývat již v jejím zárodku. Je velmi poučné, když umíme šikanu pojmenovat, známe její příznaky, máme povědomost o jejím negativním vlivu na společnost i možnosti jejího právního postihu. Velmi důležité je však předcházet šikaně preventivními akcemi a umět v kolektivu příznaky šikany rozpoznat. Pokud se i přes provedená opatření vyskytne, je velmi důležité vědět jak správně postupovat, v závažnějších případech i za pomoci odborníků, aby vyšetřování bylo prováděno účelně a vedlo k požadovanému cíli - ozdravění kolektivu. K tomuto je však potřeba důsledně uplatňovat základy demokratického přístupu k výchově, projevy agrese se nesnažit zamlčovat, bagatelizovat a tím nepřímo chránit ty, kteří se agresivního chování dopouštějí.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk