Úvod

Americký psycholog Philip G. Zimbardo uskutečnil v létě 1971 na Stanfordské universitě v Kalifornii zajímavý experiment. Zkoumal v něm u náhodně vybraných dobrovolníků vliv, jaký mají na chování člověka speciálně vybrané společenské role. Šlo zvláště o role vězeňských dozorců. Zimbardo zjistil, že už sama sociální role udělala z některých „dozorců“ po několika dnech surové bachaře. Ti zejména v době, kdy si mysleli, že nejsou sledováni, šikanovali „vězně“ a dopouštěli se na nich takových krutostí, že experiment, který byl plánován na dva týdny, musel být v zájmu modelových vězňů zrušen už po šesti dnech. Experiment vedl v odborné veřejnosti k hlubokému zamyšlení nad psychologickými kořeny krutosti v duši běžného člověka „z ulice“. Současně vedl i k zamyšlení nad problémem zdrojů té formy lidské brutality, s níž se setkáváme ve společnosti velmi často – šikany.

Pojem „šikana“ a její důsledky.
Šikanu, původně vojenský termín, můžeme definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který se nemůže této situaci vyhnout a není schopen se jí účinně bránit. Šikanování je nebezpečný sociální patologický jev, při němž je zejména omezována osobní svoboda rozhodování, je ponižována lidská důstojnost a čest, mnohdy je obětem ubližováno na zdraví či na majetku. Jedná se o složitý a komplexní problém, který není možno právně pojmout jako jeden celek, neboť svými znaky a důsledky zasahuje do různých právních odvětví. S rostoucí rozvojem šikany do všech sociálních skupin společnosti se k jejímu rozlišení začaly používat termíny bullying – šikana mezi mládeží; mobbing, bossing, a sexual harassment – šikana mezi dospělými na pracovišti.

Termín bullying označuje šikování žáků mezi sebou, a to nejčastěji výpraskem, nadávkami, posměchem, pomluvami, hrozbami, okrádáním, vyobcováním z kolektivu. První případy jsou již zaznamenávány v mateřských školách.

Termín mobbing lze stručně charakterizovat jako systematické zákulisní intrikování, omezování, teror řízený kolegy na pracovišti, ke kterému dochází alespoň jednou za týden po dobu půl roku a útoky provádí jedna či více osob. Jeho cílem je dotyčného donutit, aby opustil pracoviště z vlastní vůle. Mobbing může mít podobu uštěpačných kritických poznámek nebo vyhrůžek (i telefonických a písemných) adresovaných oběti. Klasický mobbing v českých podmínkách má rysy specifické pro naší společnost. Šikanující nejsou připraveni dodržovat zákony, více si dovolují a situaci řeší rázněji a bezohledněji. Oběti nejsou připraveni hájit svá práva, vydrží méně a neumějí se bránit.

Termín bossing je obdobou mobbingu, avšak šikanování se dopouští přímý nadřízený oběti. Ze strany šéfů jde často o zadávání nesmyslných úkolů či požadaveků na splnění očividně nereálných termínů, neoprávněnou kritiku, svalování viny.

Termín sexual harassment je úmyslné, sexuálně motivované jednání, které uráží důstojnost zaměstnanců na pracovišti (sexuální počínání, vybízení k němu, sexuálně motivované tělesné dotyky, výroky jednoznačně sexuálního obsahu apod.).

Ve všech výše uvedených druzích šikany se jedná vždy o projev patologických interpersonálních vztahů, které vyvolávají u oběti obvykle dlouhodobější, stupňující se psychické zatížení a snahu uniknout ze situace jakýmkoliv způsobem. Výjimky nejsou ani pokusy o únik trvalý, jednou provždy (sebevražedné pokusy). Šikanování je těžkou poruchou vztahů ve skupině. Tato porucha má systémový charakter a zasahuje celou skupinu. V tomto smyslu šikanování nepoškozuje pouze oběti, ale i agresory, další členy skupiny a skupinu jako celek. Bolest šikany se však nezastavuje na hranicích postižené skupiny. Řetězovitě pokračuje dál. Šikanování může ničivě zasáhnout kohokoliv. První na řadě bývá rodina oběti, která je zasažena nejen tragédií oběti, ale nezřídka i dalšími traumatickými okolnostmi, třeba očerňováním oběti. Existují případy, kdy se matka zhroutila, když se dozvěděla podrobnosti o mučení svého dítěte. Dlouhodobě se psychiatricky léčila, ale její psychické poškození zůstalo trvalé. Šikanování způsobuje obětem nezměrné psychické a fyzické utrpení, které lze těžko zprostředkovat tomu, kdo něco podobného nezažil. Poškozuje často dlouhodobě a někdy i trvale psychické a tělesné zdraví. Při brutálních formách a v pokročilých stádiích ohrožuje i život oběti.