OBECNÁ PSYCHOLOGIE A PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI

Co je to osobnost?
Osobnost je individualní jednotou biologických, psychologických a socialních aspektů, je vytvářena mezi lidmi, ve společnosti, kde se posléze také projevuje.

Výraz chovaní zahrnuje procesy myšlení, emoce, rozhodování, tělesné činnosti, sociální interakci atd.

Jak se osobnost formuje?
Z dědičného hlediska se přenaáší hlavně různé fyzické atributy či vlastnosti, ale i některé defekty.
V raném věku ovlivňují člověka jeho vrozené/ zdědené dispozice, později je to hlavně výchova a interakce s ostatními. Jednodušše vliv prostředí, v kterém se člověk pohybuje.

Osobnost člověka se stále vyvíjí, mění a tomuto procesu se říká dynamika osobnosti. Nazývá se tak množství sil, jak intrapersonálních (mají vztah k našim vnitřním pochodům), tak interpersonálních (ty určují naše vztahy k lidem okolo nás), které vytvářejí lidské chování.

Co je to vlastnost člověka?
Odpovídá-li osobnost na určité objektivní podněty zpravidla psychickými činnostmi či
relativně stálým způsobem chování, usuzujeme, že má určitou vlastnost.

Teorie osobnosti jsou soustavy vypracované různými odborníky – většinou psychology nebo psychiatry- k vysvětlení interakce dynamických sil působících v životě každého člověka. Teoretici se mohou např. zaměřit na základní motivační síly v jednotlivci. V jaké míře jsou tyto síly fyziologické, psychologické nebo sociální? Jak se utváří zaměření jedince na cíl a jak toto zaměření ovlivňuje jeho život? Teoretici vysvětlují pochody vývoje a zrání jedince různými způsoby. Zralost může být vysvětlována buď v pojmech sociálního přizpůsobení, nebo jako osobní způsobilost bez normativního hlediska. Někteří teoretici se soustřeďují na mechanismy, jimiž jedinec zvládá ohrožení, uchovává určitý stupeň rovnováhy, kompenzuje své nedostatky atd.
Ačkoli všechny teorie osobnosti vyšli z rozsáhlého souboru empirických zkušenosti, údaje přitom zvolené jedním teoretikem se významně odlišují od údajů, které si zvolil jiný. To vysvětluje vysokou míru odlišnosti, kterou mezi jejich teoriemi nacházíme.

1. PSYCHOANALYTICKÁ TEORIE

Sigmund Freud (1856 – 1939)

Jeho život:
Narodil se v Příboře na Moravě v početné židovské rodině. Rodinná konstelace – poměrně starší a přísný otec a mnohem mladší, láskyplná matka – vyvolavala v mladém Sigmundovi pocit ohrožení. Trpěl nočními děsy, enurézou a halucinacemi. Rodina se přestěhovala do Vídně, kde Freud strávil v podstatě celý svůj dospělý život. Tamější viktoriánské prostředí, kde všechny ženy musely chodit maximálně zahaleny a nebyly příliš respektovány, a otázka sexu byla největší tabu, mělo nepochybně vliv na jeho teorii. Stejně tak náboženské založení tamní společnosti, které Freud považoval za neurotické a značně ho neuznával.
Nejdříve se věnoval vědecké laboratorní práci, různým výzkumům, zejména v oblasti nervů, pak přešel k psychologii. Jeho první pacientka byla Anna O. (Bertha Pappenheim).
Freud měl problémy s udržováním vztahů se svými přátely, žádný mu příliš dlouho nevydržel. Zato dokázal prožívat klidný a oddaný vztah ke své manželce Martě, s kterou měl šest dětí.
Zemřel rok po své emigraci do Anglie, v roce 1939.

Jeho teorie:

Freud dělí osobnost na tři části: ID, EGO a SUPEREGO.

1. ID
- vyvíjí se jako první (děti), je temnou, nepřístupnou částí naší osobnosti, vychází z nevědomí
- je hedonistické, usiluje o potěšení, vyhýbá se bolesti
- je irracionalní, řídí se principem slasti
- jsou tam umístěny všechny hnací síly a instinkty, agresivní hnací síly a instikty, libido -
sexuální psychická energie, thanatos - přání smrti, eros – život
- id je zdrojem energie celé osobnosti
- získává potěšení pomocí primárního procesu (chce to, co chce, a to hned teď), ale může byt zmateno. Potěšení může být vyvoláno i díky vzpomínkám, zkušenostem, přáním atd.
- ranější forma ID je reflex; většinou to je pouze reflex, co uvolňuje napětí

2. EGO
- řídí se principem reality, je si vědomo externího světa
- ví, jak uspokojit požadavky ID, je těžké ho oklamat
- sekundární proces – je schopno odložit své touhy pro příhodnější chvíle, omezit se, podřídit se okolnostem
- je racionální, působí na vědomé úrovni, zvažuje činy a jejich následky, je logické a praktické
- ego má za úkol odložit či potlačit touhy a přání (odstranit z vědomí)

3. SUPEREGO
- obsahuje omezení a zákazy, odsud se nám dostává morálního smyslu, určuje, co je správné a co ne (výčitky svědomí)
- dělá kompromisy, závěry, rozhodnutí (mezi ID a EGO)
- internalizace (identifikuje svět skrz pohledy našich rodičů, protože ty nás je naučili)
- má vědomou i nevědomou část
- moralizující síla v osobnosti, založená na principu dokonalosti)