Jeho uplatnění v životě závisí na tom, jakého stupně bylo jeho leváctví, kdy se s přecvičováním či potlačováním levorukosti začalo a jakým způsobem se konalo. Levák přecvičovaný odnáší všechny nevýhody, a to i důsledky toho, že vyrůstá v pravorukém prostředí. Když dítě vrozeně levoruké začíná vrůstat do sociálního prostředí, sahá pudově po předmětech levou rukou, snaží se uchopit, co je v dosahu rukou levou, do ní chce brát tužku v touze po samostatném výtvarném projevu, chce si hrát s nejrůznějšími hračkami svou přirozeně obratnější rukou levou, ale nic z toho mu není dopřáno. Matka mu nastavuje předměty k méně obratné pravé ruce a nejrůznějšími triky, víceméně násilnými, zabraňuje, aby dítě použilo své levice.
Přecvičování a obratnost ruky:

Přecvičovaný levák si musí zvykat na pravou ruku. Ta je vrozeně neobratná, proto jsou i její výkony méně obratné. Dítě má ve svých činnostech četné nezdary. Také nezdary nejsou dobrým povzbuzením k další činnosti. Dítě odkládá hračky, tužku i kreslící náčiní a raději se smutně stáhne do kouta. Těžce nese svou vlastní neobratnost. Nejenže ztrácí příležitost hrou rozvíjet svou zručnost, ale dokonce se v něm vyvíjí záporný až nenávistný postoj ke všem takovým činnostem, které pro něho byly zdrojem nepříjemných pocitů i duševních úrazů.

Takové dítě, potlačované ve své přirozené levoruké aktivitě musí nakonec přece jen užívat ruky pravé. A přecvičování se děje právě v době, kdy dítě v navazování sociálních vztahů rozvíjí i svou řeč, kdy se učí mluvit. Začátky mluvení jsou vázány na hybnost dítěte, především na činnost jeho ruky. Při potlačovaném leváctví se vynucuje větší činnost ruky pravé, mozková ústředí řeči se pak vytvářejí na polokouli levé, která je u leváka jen pomocná a pro funkci řeči méně vhodná než vrozeně vedoucí polokoule pravá. Proto výkony rukou ani výkony řeči nemohou u přecvičovaného leváka být tak zdatné, jako kdyby jejich řídící oblastí byla partie mozku určená k tomu přírodou. S potlačením rozvoje základů řeči se potlačuje i všechno ostatní, co je na vývoj řeči vázáno: schopnost abstraktního myšlení, schopnost užívat symbolů vědeckých i uměleckých a nakonec i rozvoj mravních hodnot. Pokud je levák důsledně přecvičován, je vlastně násilně a nepřirozeně srážen na nižší stupeň možností, kterých by mohl jinak dosáhnout, a to hlavně v nejvyšších lidských hodnotách. Děti se brání násilnému a nešetrnému potlačování své osobnosti, toužící po samostatném projevu. Brání se podle svých možností.

Děti silného typu jsou vzdorovité až útočné, zarputilé a nenávistné, děti od přírody slabého typu podléhají nátlaku a vyrůstají v slabochy zatížené pocitem křivdy a vlastní méněcennosti. Existují i levoruké děti, které i přes násilné přecvičování začaly mluvit včas i bez jakýchkoli poruch. To však byly děti, jejichž stupeň leváctví byl tak slabý nebo jejichž mozkový základ byl tak hodnotný, že vydržely bez zjevné škody i násilné potlačování své levorukosti, ale skrytými škodami bývají různé povahové úchylky, uzavřenost vůči lidem, nedůvěřivost, nerozhodnost, apod. Zůstává tu ovšem otázka, kam by se takové děti mohly ve svém rozvoji dostat, kdyby tu nervovou energii, vynaloženou na zdolávání následků přecvičování, mohly věnovat na pěstování a růst vlastní osobnosti. Násilné přecvičování leváka je skoro vždy těžkým zásahem, který postihuje celou osobnost, a to zvláště tehdy, šlo-li o přecvičování ve věku předškolním či školním.

Ukázka, jaké následky mohou nastat při přecvičování leváka.
Kdysi přišla do pedagogické poradny jedna maminka s dotazem, co má dělat se svým čtyřletým synem jedináčkem, který v poslední době začal koktat. Při rozboru případu maminka sdělila, že dítě je zlé na otce i na matku, chová se zarputile, odmítavě až útočně. Pro tyto projevy je dítě v psychiatrickém ošetřování a půjde na čas z rodiny do ústavního léčení. Při vyšetření se ukázalo, že chlapec je rozený levák s jasnou převahou levorukosti. Byl svými rodiči důsledně a prý zcela po dobrém a nenásilně přecvičován na pravou ruku. Po zhodnocení všech okolností se dostalo matce rady, aby nechala dítěti volnost v jeho levorukosti, a aby nenápadně levorukou činnost hračkami a nástroji podporovala. Další vývoj dal předpokladu za pravdu. Po několika týdnech koktavost přestala a vymizel i agresivní a útočný postoj k rodičům. Tento případ je ukázkou, jak se dítě útočně bránilo těžce pociťovanému omezování své osobnosti.