Období, kdy je levák vystaven přecvičování
Levoruké dítě útlého věku podléhá přecvičování poměrně snadno.
Levoruké dítě předškolního věku se dovede už bránit proti potlačování své osobnosti, zvláště když jde o silný stupeň levorukosti. Když se včas s přecvičování přestane, příznaky vymizí a další vývoj dítěte probíhá nerušeně.
Levoruké dítě školního věku snáší potlačování své levorukosti obvykle těžce. Následky toho někdy poznamenávají dítě na celý další život.
Levák dospělého věku se přizpůsobuje pravorukému prostředí velmi dobře. Je důležité vědět, že při tom není nebezpečí poškození osobnosti. Dominantní polokoule má již své funkce, hlavně funkce řečové, pevně stabilizované.

Následky přecvičovaného leváctví u předškolní a školní mládeže.
O tom, zda vrozeně levoruké děti předstihnou ve svém vývoji děti pravoruké nebo zda budou uváděny do nejistot a zmatků, rozhoduje především výchova v rodině a ve škole. Tyto nejistoty a zmatky mohou být zdravotní (nervozita, pomočování), citové (autismus, výbušnost, úzkost), pohybové (dyspraxie, dysgrafie), řečově pohybové (alalie, mutismus, zajíkavost, patlavost), i vzdělávací (dyslexie, dyskalkulie). Vědomým i neuvědomělým potlačováním vrozené strannosti u dítěte mohou být vyvolány také nedostatky sluchové (nesoustředěnost, nepozornost) a zrakové (tupozrakost, šilhavost).

Počátky kreslení a psaní
První dětské pokusy o kresbu a zvláště písmo nejsou jen bezvýznamným čmáráním. Mají velký význam pro rozvíjení řeči a tudíž i pro rozvíjení rozumových schopností. Je důležité, aby počátky kreslení byly procvičovány vedoucí rukou. Přecvičováním leváka se nejen snižuje vlastní výkon písma, ale zároveň se potlačuje výkon rozumový. Vzájemná souvislost je zřejmá z tohoto případu: Žákyně, přecvičovaná levačka, psala diktát. Když cítila, že není kontrolována, psala levou rukou, ostatní partie napsala pravou. Zajímavá věc: část psaná pravou rukou se hemžila chybami, kdežto část napsaná vedoucí rukou, tj. levou, byla téměř bez chyby.
Toto i četná jiná pozorování zcela jasně ukazují, že každé potlačování přirozeně vedoucí ruky omezuje rozvoj psaní, čtení a ovšem i kreslení. jako ve všech činnostech, tak i při psaní, čtení a kreslení jsou pro další vývoj rozhodující začátky.

Proto se má dopřát každému levorukému dítěti, aby se po této stránce mohlo rozvíjet podle svých schopností. Když se levoruké dítě bude učit psát svou vedoucí, tj. levou rukou, osvojí si pevné základy pro psaní i čtení a zároveň si usnadňuje též rozvoj řeči. Mnohé maminky mají velké obavy z toho, co bude, až jejich levoruké dítě přijde do školy a bude muset psát jen pravou rukou a snaží se samy dítě přecvičit před vstupem do školy. Nutí mu tužku do pravé ruky v mylné víře, že dítěti ulehčí jeho další osud. Snad se mamince podaří naučit levoruké dítě kreslit jen pravou rukou, ale nakreslený výtvor je znehodnocený nebo aspoň méně hodnotný, než jaký by byl, kdyby jej dítě kreslilo vedoucí levou rukou. Může se jí podařit, že naučí dítě psát pravou rukou, ale písmo je méně úhledné a výkon psaní méně zdatný. Krom toho stálé napomínání, okřikování a ani tresty rozhodně nepřispívají k rozvoji nově nacvičovaných dovedností. Některé levoruké děti mají také sklon psát „zrcadlově“.

Levák v kolektivu třídy.
Z pozorování kolektivů tříd vyplývá, že leváci v třídním kolektivu nepatří mezi žáky průměrné; buď jsou nad průměrem, nebo pod ním. Buď jde o děti tak nadané, že vydrží a překonají i přecvičování při nácviku psaní pravou a pak zůstanou nad průměrem, anebo jsou to děti, jejichž průměrné nadání v náporu na vrozenou levorukost neobstálo a bylo sraženo pod průměr třídy. Je zřejmé, že nikoliv samo leváctví, ale výchovný tlak na levoruké dítě, přecvičování a potlačování přirozené levorukosti nezřídka vedou k nežádoucím povahovým rysům. Mnoho se ještě dá napravit, když se dítě dostane včas do odborné péče. Levorukost ve vysokém stupni se nedá zlomit ani tvrdým způsobem přecvičování. Důsledky toho se spíše projeví v poruchách obratnosti, v poruchách řeči a v úchylkách povahových.

Jak se pozná leváctví?
Převaha jedné strany se začíná u dítěte projevovat tehdy, kdy se rozvíjí pohybová obratnost vůbec. To ovšem souvisí s dozráváním centrálního nervového systému, obvykle kolem 2. roku. Přednostní používání jedné z obou rukou se začíná prosazovat v této době, kdy zároveň probíhá rozvoj řeči, duševního a tělesného vývoje. Převážně jde o lateralitu motorickou čili především o rozdíly v obratnosti rukou.
HRAČKY: první etapou v možných projevech laterality je uchopování hraček. Některé děti již v batolivém věku dávají přednost pravé ruce, jiné děti ruce levé. Dosud se ještě dost často dětem přisunují hračky a jiné drobné předměty k pravé straně, aby je dítě uchopilo pravou rukou. A přesto se stává, že některé dítě, třebaže má oblíbenou hračku na dosah pravé ruky, raději se pracně otočí celým tělem a zmocní se hračky rukou levou. Děti s výraznou dominancí si svou levorukost uchovají a nepodlehnou různým nástrahám k přecvičení či vnucení ruky pravé.

LŽÍCE: je druhou etapou, v níž se výrazněji projevuje vrozená lateralita. Když dítě začíná jíst lžící, bývá nuceno, aby drželo lžíci v pravé ruce. Pravoruké dítě tomu lehce vyhoví, levoruké odmítá a brání se. Levoruké dítě se silným stupněm dominance dokonce pak odmítá jíst, u jiného se takovými pokusy naruší potravinový reflex, vztah k matce a chování vůbec.

PODÁVÁNÍ RUKY PŘI POZDRAVU: patří k nenápadnému a záludnému způsobu potlačování levorukosti. Levorukému dítěti se neopomíná připomínat:"Která ruka se podává? Podej přece tu správnou ručičku." Takovéto působení může zvlášť silně narušovat funkce dominantní polokoule.
TUŽKA A KRESLÍCÍ NÁČINÍ: do kreslení se již výrazně promítají citové, volní i rozumové stránky psychiky. Levoruké děti si rády začínají kreslit či modelovat, hrát si, přičemž se silně uplatňuje jejich vedoucí levá ruka. Nátlak na užívání pravé a vnucování tužky do pravé ruky vyvolává nezřídka silné protestní reakce. Mnohé děti takto postižené raději přestávají kreslit vůbec.