Levorukost

Kolik dětí stále ještě trpí přecvičováním vrozené levorukosti, kolik jich nese nejrůznější následky přeučení, kolika dětem se už zabránilo potlačováním jejich levorukosti rozvinout právě ty největší nejvyšší lidské hodnoty, kolik talentů přišlo nazmar? A to všechno jen proto, že se za přednější pokládá pravoruká školská uniformita, že dosud převládají předsudky proti levorukosti, které přežívají z prastarých náboženských pověr.
Stále je mezi lidmi většina, která leváctví pokládá za něco nenormálního, nebo dokonce co je hanbou pro danou rodinu. Stále se vyskytují rodiče, kteří své dítě nejrůznějšími metodami „ převádějí“ na pravou ruku tím, že důsledně potlačují levou ruku nebo dávají přednost ruce pravé. Co je vede k tomu tak „násilně“ potlačovat přirozené sklony svého dítěte?

Motorická lateralita
Lateralita je motorická převaha (dominance) jedné poloviny těla nad druhou. Nejčastěji mluvíme o pravorukosti či levorukosti, kde je lateralita nejvíce patrná. Stejně tak je možné hovořit o nohovosti či okovosti.
Většina lidí používá přednostně jedné z obou rukou, jednoho z obou očí, jedno z obou uší. Přednostní používání jednoho z párových orgánů neznamená, že by člověk vždy a za všech okolností využíval pouze tohoto orgánu. Přednostní užívání znamená, že člověk vykoná daný úkon lépe a rychleji, snáze a raději jednou z obou rukou, jedním z obou očí, jednou z obou nohou aj., a to především úkol složitý a náročný. Ten z párových orgánů, který se více využívá se nazývá „dominantním“. Lateralita není návyk ani zlozvyk.

Z fyziologie vyplývá, že ruka je jeden z nejdokonalejších nástrojů k práci vytvořených přírodou.Pracuje-li ruka, pracuje současně i patřičné mozkové centrum. Pří procvičování ruky si zároveň procvičujeme i mozek. Už pračlověk si výrobou nástrojů procvičoval ruce a souběžně i mozek a jeho potřebná centra. Zdokonalená práce mozku se pak promítá i v práci rukou. Manuální činnost je tedy důsledkem práce mozkových center.
Předpokládáme, že vizuální, prostorové a intuitivní procesy jsou řízeny pravou polovinou mozku, zatímco levá hemisféra ovládá mluvení, logiku. Neznamená to však, že leváci s dominantní pravou hemisférou jsou lepší malíři (i když vysoké procento architektů jsou leváci a někteří z významných malířů byli rovněž leváci), nebo že praváci jsou lepší lingvisté. Obě poloviny mozku totiž spolupracují na všech úlohách, které mají vykonat. Proto se člověk, jemuž byla nemocí nebo zraněním vyřazena jedna polovina mozku, může naučit příslušné činnosti za pomoci druhé poloviny mozku.
Protože se motorické nervové dráhy kříží, praváci mají z hlediska motoriky lépe vybavenou levou mozkovou hemisféru a naopak. Lateralita není jednoznačné určení, je to pouze tendence. V praxi se stává, že některé pohyby člověk dělá lépe levou končetinou, jiné pravou. Tato pravostrannost (dextrie) je v přirozených podmínkách vlastní devadesáti procentům populace. Procento leváků (levostrannost = sinistrie) je však v populaci často nižší, než by mělo být, díky velkému vlivu prostředí (používání předmětů denní potřeby, neexistence předmětů pro leváky v minulosti atd.).

U dolních končetin je tendence k dextrii či sinistri mnohem méně patrná. Důvodem je horší kvalita jemné motoriky dolních končetin. U dolních končetin lateralita přibližně v pětadvaceti procentech nesouvisí s lateralitou horních končetin. V tomto případě mluvíme o zkřížené lateralitě. Přibližně dvanáct procent populace jsou lidé, kteří nemají vyhraněnou lateralitou (ambidextrie), ale vlivem prostředí jsou tito jedinci často přeučeni na praváky.
Podle autora vědeckých prací Marka McCutcheona většina leváků utrpěla malé poškození mozku před porodem nebo během něj. Někteří odborníci tvrdí, že levorukost způsobuje nedostatečný přívod kyslíku do mozku během traumatického porodu. Počet levorukých, kteří trpěli jednou nebo dokonce oběma příčinami, je vysoký a téměř třicet procent mentálně retardovaných dětí jsou leváci.

U dvojčat je větší procento leváků. Soudí se, že je to tím, že dvojčata mají méně místa v děloze a možná se jim dostává méně kyslíku.
Šedesát pět procent autistů jsou leváci. Leváci jsou častější mezi slavnými umělci a také mezi známými homosexuály.
Sklon k přednostnímu užívání jedné z rukou, nohou, očí, či uší je vrozený. Jsou celé rody, v nichž se vyskytují převážně leváci, v jiných zase převážně praváci. Někteří vědci jsou přesvědčeni o tom, že pravorukost nebo levorukost jsou předem dány geneticky. Naděje na to, že oba pravorucí rodiče budou mít levoruké dítě, je asi jen dvouprocentní. Jeden levoruký rodič tuto naději zvyšuje na sedmnáct procent, rodiče leváci mají 46procentní naději, že jejich dítě bude levák. Vrozený sklon k leváctví se začíná projevovat v době, kdy dítě začíná vyzrávat po stránce pohybové. Není to stejné u všech dětí. U některých je jasná převaha jedné z rukou už kolem jednoho roku, u jiných zřetelně vystupuje do popředí až kolem dvou let. Začne-li se dítě výrazněji projevovat jako levák, je to živelný projev jeho přirozenosti, nikoliv zlozvyk.
Leváctví z nutnosti je stav, kdy člověku zbývá jen jedna ruka, tj.levá, když pravá byla vyřazena amputací, zmrzačením nebo obrnou. Pokud jde o rozeného praváka, nezbývá pak jediná možnost, než procvičovat zbývající levou ruku. Nacvičení levé ruky tu nemá chorobné následky ani v dětství, ani v dospělosti. Nedochází k rušivým zásahům z druhé mozkové polokoule, protože není činnostních podnětů z vyřazené pravé ruky.
Leváctví patologické tvoří zvláštní skupinu. Kromě typů přirozeného leváctví jsou totiž ještě případy levorukosti, které vznikly působením různých chorobných změn. V posledních letech se lékařská věda u nás i ve světě zabývá příčinami i následky poškození mozku dítěte, které nastalo v období perinatálním, při narození nebo v raném období vývoje po narození. Vyšetřením mnoha takto postiižených dětí se prokázalo, že při nesymterickém poškození mozku více trpí levá polovina. To znamená, že je pak narušena obratnost pravé ruky a k projevům obratnosti tedy zbývá ruka levá. Šlo-li v takovém případě o vrozenou pravorukost, pak se takové dítě projevuje jako levák. Jeho leváctví tu však není přirozeným výrazem vedoucí polokoule, nýbrž naopak následkem jejího poškození. Je to vlastně, možno říci, pravák přecvičený na leváka a to chorobným mozkovým procesem.
Vývojově je leváctví stejně hodnotné jako praváctví. Tak učí teorie a tak by to mělo být i v praxi. V denním životě je to však poněkud jiné.

Kolik je leváků?
Touto otázkou se zabývali četní badatelé. Výsledky jejich práce byly leckdy velmi rozdílné. Někteří tvrdili, že leváků je velmi málo, kolem 1%, jiní udávali číslo značně vyšší, až přes 30%. Většina se drží průměru a odhaduje počet leváků na 15%. Ostatní lidé se považují za praváky, kromě zcela nepatrného počtu lidí tzv. obourukých, kteří jsou nejčastěji leváky s přecvičenou pravou rukou.
Rozdílné názory různých badatelů vyplývaly z toho, že jejich názory na leváctví byly nejednotné. Víme, že jsou i různé stupně leváctví, stejně jako jsou různé stupně praváctví. Největší obtíž ve vyhledávání leváků však plyne z toho, že mnoho jich bylo již v dětství přecvičeno a že jejich vrozené leváctví bylo překryto získanými pravorukými návyky. Navíc pravoruká civilizace vynucuje používání pravé ruky i u leváků. U dětí školního věku podstatně ubývá leváctví, ale zase ho trochu přibude u dospělých, když přestane působit tlak školy. Pak opravdu zůstává asi jenom 15% zjevných leváků. Ve zbývajících 85% však jsou nejen rození praváci, ale i leváci se slabě vyjádřeným stupněm levorukosti a pak ještě ti rození leváci, kteří byli přecvičeni na pravou ruku.

Lateralita a vliv prostředí
Rozený levák má v pravorukém prostředí tyto možnosti: může ho využít k růstu vlastní osobnosti, přizpůsobit se, nebo vlivu pravorukého prostředí podlehnout. Jak to s levákem nakonec dopadne, o tom rozhoduje způsob výchovy. Rodiče a vychovatelé mohou k levorukému dítěti zaujmout různá stanoviska. Buď budou jeho levorukost (a vše, co s ní souvisí) záměrně a cílevědomě rozvíjet a podporovat, nebo nechají levoruké dítě prostě bez povšimnutí i bez potřebné výchovné péče o rozvíjení levoruké aktivity, nebo se dokonce budou snažit levorukost u svého dítětě všemožně vymýtit a udělat z dítěte praváka.
Levák správně a cílevědomě vychovávaný je už od útlého věku veden tak, aby se jeho vrozený typ laterality podporoval a rozvíjel. Pak má přinejmenším stejné předpoklady k maximálnímu rozvíjení svých schopností jako pravák, pokud jde o využití vrozeného typu dominance.

Levák výchovně nepodporovaný čili tolerovaný není sice násilně přecvičován, ani není jeho levorukost potlačována, ale není také záměrně výchovně veden k tomu, aby úspěšné rozvíjel svou lateralitu, a tím i kvalitu své vrozené dominance. Takové dítě je ponecháno samo sobě, je vystaveno nejrůznějším srážkám s pravorukým prostředím, aniž by dostávalo výchovnou podporu k překonávání stresů. Pak se stává, že dítě nestačí překonávat konfliktní situace. Z toho plynoucí drobné i větší duševní úrazy se hromadí, až se promítají v osobnost dítěte jako povahové úchylky. Z navozovaných konfliktních situací to bývá už u malých dětí např. společenský úkon podávání ruky. Lidé si již svým gestem vynucují podání ruky pravé. Dále je to používání příboru, hraček, různých zařízení na pravou ruku a vliv četných jiných příležitostí, kdy se levoruké dítě musí podřídit požadavkům pravorukého okolí nebo se s nimi aspoň vyrovnat. Při všech takových úkonech se vyvíjí i řeč. A ta se vyvíjí v souvislosti s činností přednostně užívané ruky. To znamená, že se základní spoje řeči sice vytvářejí většinou v hodnotnější mozkové polokouli, avšak některé z nich přecházejí s pravou rukou i na polokouli nevedoucí. Odtud mohou za jistých okolností působit na řeč rušivě, nebo tlumivě. Důsledky se nemusí projevit vysloveně patologicky. Může to však znamenat jisté oslabení řečových funkcí, jako např. málomluvnost, neobratnost ve vyjadřování, nepohotovost v diskusích atd.
Levák přecvičovaný:
Jeho uplatnění v životě závisí na tom, jakého stupně bylo jeho leváctví, kdy se s přecvičováním či potlačováním levorukosti začalo a jakým způsobem se konalo. Levák přecvičovaný odnáší všechny nevýhody, a to i důsledky toho, že vyrůstá v pravorukém prostředí. Když dítě vrozeně levoruké začíná vrůstat do sociálního prostředí, sahá pudově po předmětech levou rukou, snaží se uchopit, co je v dosahu rukou levou, do ní chce brát tužku v touze po samostatném výtvarném projevu, chce si hrát s nejrůznějšími hračkami svou přirozeně obratnější rukou levou, ale nic z toho mu není dopřáno. Matka mu nastavuje předměty k méně obratné pravé ruce a nejrůznějšími triky, víceméně násilnými, zabraňuje, aby dítě použilo své levice.
Přecvičování a obratnost ruky:

Přecvičovaný levák si musí zvykat na pravou ruku. Ta je vrozeně neobratná, proto jsou i její výkony méně obratné. Dítě má ve svých činnostech četné nezdary. Také nezdary nejsou dobrým povzbuzením k další činnosti. Dítě odkládá hračky, tužku i kreslící náčiní a raději se smutně stáhne do kouta. Těžce nese svou vlastní neobratnost. Nejenže ztrácí příležitost hrou rozvíjet svou zručnost, ale dokonce se v něm vyvíjí záporný až nenávistný postoj ke všem takovým činnostem, které pro něho byly zdrojem nepříjemných pocitů i duševních úrazů.

Takové dítě, potlačované ve své přirozené levoruké aktivitě musí nakonec přece jen užívat ruky pravé. A přecvičování se děje právě v době, kdy dítě v navazování sociálních vztahů rozvíjí i svou řeč, kdy se učí mluvit. Začátky mluvení jsou vázány na hybnost dítěte, především na činnost jeho ruky. Při potlačovaném leváctví se vynucuje větší činnost ruky pravé, mozková ústředí řeči se pak vytvářejí na polokouli levé, která je u leváka jen pomocná a pro funkci řeči méně vhodná než vrozeně vedoucí polokoule pravá. Proto výkony rukou ani výkony řeči nemohou u přecvičovaného leváka být tak zdatné, jako kdyby jejich řídící oblastí byla partie mozku určená k tomu přírodou. S potlačením rozvoje základů řeči se potlačuje i všechno ostatní, co je na vývoj řeči vázáno: schopnost abstraktního myšlení, schopnost užívat symbolů vědeckých i uměleckých a nakonec i rozvoj mravních hodnot. Pokud je levák důsledně přecvičován, je vlastně násilně a nepřirozeně srážen na nižší stupeň možností, kterých by mohl jinak dosáhnout, a to hlavně v nejvyšších lidských hodnotách. Děti se brání násilnému a nešetrnému potlačování své osobnosti, toužící po samostatném projevu. Brání se podle svých možností.

Děti silného typu jsou vzdorovité až útočné, zarputilé a nenávistné, děti od přírody slabého typu podléhají nátlaku a vyrůstají v slabochy zatížené pocitem křivdy a vlastní méněcennosti. Existují i levoruké děti, které i přes násilné přecvičování začaly mluvit včas i bez jakýchkoli poruch. To však byly děti, jejichž stupeň leváctví byl tak slabý nebo jejichž mozkový základ byl tak hodnotný, že vydržely bez zjevné škody i násilné potlačování své levorukosti, ale skrytými škodami bývají různé povahové úchylky, uzavřenost vůči lidem, nedůvěřivost, nerozhodnost, apod. Zůstává tu ovšem otázka, kam by se takové děti mohly ve svém rozvoji dostat, kdyby tu nervovou energii, vynaloženou na zdolávání následků přecvičování, mohly věnovat na pěstování a růst vlastní osobnosti. Násilné přecvičování leváka je skoro vždy těžkým zásahem, který postihuje celou osobnost, a to zvláště tehdy, šlo-li o přecvičování ve věku předškolním či školním.

Ukázka, jaké následky mohou nastat při přecvičování leváka.
Kdysi přišla do pedagogické poradny jedna maminka s dotazem, co má dělat se svým čtyřletým synem jedináčkem, který v poslední době začal koktat. Při rozboru případu maminka sdělila, že dítě je zlé na otce i na matku, chová se zarputile, odmítavě až útočně. Pro tyto projevy je dítě v psychiatrickém ošetřování a půjde na čas z rodiny do ústavního léčení. Při vyšetření se ukázalo, že chlapec je rozený levák s jasnou převahou levorukosti. Byl svými rodiči důsledně a prý zcela po dobrém a nenásilně přecvičován na pravou ruku. Po zhodnocení všech okolností se dostalo matce rady, aby nechala dítěti volnost v jeho levorukosti, a aby nenápadně levorukou činnost hračkami a nástroji podporovala. Další vývoj dal předpokladu za pravdu. Po několika týdnech koktavost přestala a vymizel i agresivní a útočný postoj k rodičům. Tento případ je ukázkou, jak se dítě útočně bránilo těžce pociťovanému omezování své osobnosti.
Období, kdy je levák vystaven přecvičování
Levoruké dítě útlého věku podléhá přecvičování poměrně snadno.
Levoruké dítě předškolního věku se dovede už bránit proti potlačování své osobnosti, zvláště když jde o silný stupeň levorukosti. Když se včas s přecvičování přestane, příznaky vymizí a další vývoj dítěte probíhá nerušeně.
Levoruké dítě školního věku snáší potlačování své levorukosti obvykle těžce. Následky toho někdy poznamenávají dítě na celý další život.
Levák dospělého věku se přizpůsobuje pravorukému prostředí velmi dobře. Je důležité vědět, že při tom není nebezpečí poškození osobnosti. Dominantní polokoule má již své funkce, hlavně funkce řečové, pevně stabilizované.

Následky přecvičovaného leváctví u předškolní a školní mládeže.
O tom, zda vrozeně levoruké děti předstihnou ve svém vývoji děti pravoruké nebo zda budou uváděny do nejistot a zmatků, rozhoduje především výchova v rodině a ve škole. Tyto nejistoty a zmatky mohou být zdravotní (nervozita, pomočování), citové (autismus, výbušnost, úzkost), pohybové (dyspraxie, dysgrafie), řečově pohybové (alalie, mutismus, zajíkavost, patlavost), i vzdělávací (dyslexie, dyskalkulie). Vědomým i neuvědomělým potlačováním vrozené strannosti u dítěte mohou být vyvolány také nedostatky sluchové (nesoustředěnost, nepozornost) a zrakové (tupozrakost, šilhavost).

Počátky kreslení a psaní
První dětské pokusy o kresbu a zvláště písmo nejsou jen bezvýznamným čmáráním. Mají velký význam pro rozvíjení řeči a tudíž i pro rozvíjení rozumových schopností. Je důležité, aby počátky kreslení byly procvičovány vedoucí rukou. Přecvičováním leváka se nejen snižuje vlastní výkon písma, ale zároveň se potlačuje výkon rozumový. Vzájemná souvislost je zřejmá z tohoto případu: Žákyně, přecvičovaná levačka, psala diktát. Když cítila, že není kontrolována, psala levou rukou, ostatní partie napsala pravou. Zajímavá věc: část psaná pravou rukou se hemžila chybami, kdežto část napsaná vedoucí rukou, tj. levou, byla téměř bez chyby.
Toto i četná jiná pozorování zcela jasně ukazují, že každé potlačování přirozeně vedoucí ruky omezuje rozvoj psaní, čtení a ovšem i kreslení. jako ve všech činnostech, tak i při psaní, čtení a kreslení jsou pro další vývoj rozhodující začátky.

Proto se má dopřát každému levorukému dítěti, aby se po této stránce mohlo rozvíjet podle svých schopností. Když se levoruké dítě bude učit psát svou vedoucí, tj. levou rukou, osvojí si pevné základy pro psaní i čtení a zároveň si usnadňuje též rozvoj řeči. Mnohé maminky mají velké obavy z toho, co bude, až jejich levoruké dítě přijde do školy a bude muset psát jen pravou rukou a snaží se samy dítě přecvičit před vstupem do školy. Nutí mu tužku do pravé ruky v mylné víře, že dítěti ulehčí jeho další osud. Snad se mamince podaří naučit levoruké dítě kreslit jen pravou rukou, ale nakreslený výtvor je znehodnocený nebo aspoň méně hodnotný, než jaký by byl, kdyby jej dítě kreslilo vedoucí levou rukou. Může se jí podařit, že naučí dítě psát pravou rukou, ale písmo je méně úhledné a výkon psaní méně zdatný. Krom toho stálé napomínání, okřikování a ani tresty rozhodně nepřispívají k rozvoji nově nacvičovaných dovedností. Některé levoruké děti mají také sklon psát „zrcadlově“.

Levák v kolektivu třídy.
Z pozorování kolektivů tříd vyplývá, že leváci v třídním kolektivu nepatří mezi žáky průměrné; buď jsou nad průměrem, nebo pod ním. Buď jde o děti tak nadané, že vydrží a překonají i přecvičování při nácviku psaní pravou a pak zůstanou nad průměrem, anebo jsou to děti, jejichž průměrné nadání v náporu na vrozenou levorukost neobstálo a bylo sraženo pod průměr třídy. Je zřejmé, že nikoliv samo leváctví, ale výchovný tlak na levoruké dítě, přecvičování a potlačování přirozené levorukosti nezřídka vedou k nežádoucím povahovým rysům. Mnoho se ještě dá napravit, když se dítě dostane včas do odborné péče. Levorukost ve vysokém stupni se nedá zlomit ani tvrdým způsobem přecvičování. Důsledky toho se spíše projeví v poruchách obratnosti, v poruchách řeči a v úchylkách povahových.

Jak se pozná leváctví?
Převaha jedné strany se začíná u dítěte projevovat tehdy, kdy se rozvíjí pohybová obratnost vůbec. To ovšem souvisí s dozráváním centrálního nervového systému, obvykle kolem 2. roku. Přednostní používání jedné z obou rukou se začíná prosazovat v této době, kdy zároveň probíhá rozvoj řeči, duševního a tělesného vývoje. Převážně jde o lateralitu motorickou čili především o rozdíly v obratnosti rukou.
HRAČKY: první etapou v možných projevech laterality je uchopování hraček. Některé děti již v batolivém věku dávají přednost pravé ruce, jiné děti ruce levé. Dosud se ještě dost často dětem přisunují hračky a jiné drobné předměty k pravé straně, aby je dítě uchopilo pravou rukou. A přesto se stává, že některé dítě, třebaže má oblíbenou hračku na dosah pravé ruky, raději se pracně otočí celým tělem a zmocní se hračky rukou levou. Děti s výraznou dominancí si svou levorukost uchovají a nepodlehnou různým nástrahám k přecvičení či vnucení ruky pravé.

LŽÍCE: je druhou etapou, v níž se výrazněji projevuje vrozená lateralita. Když dítě začíná jíst lžící, bývá nuceno, aby drželo lžíci v pravé ruce. Pravoruké dítě tomu lehce vyhoví, levoruké odmítá a brání se. Levoruké dítě se silným stupněm dominance dokonce pak odmítá jíst, u jiného se takovými pokusy naruší potravinový reflex, vztah k matce a chování vůbec.

PODÁVÁNÍ RUKY PŘI POZDRAVU: patří k nenápadnému a záludnému způsobu potlačování levorukosti. Levorukému dítěti se neopomíná připomínat:"Která ruka se podává? Podej přece tu správnou ručičku." Takovéto působení může zvlášť silně narušovat funkce dominantní polokoule.
TUŽKA A KRESLÍCÍ NÁČINÍ: do kreslení se již výrazně promítají citové, volní i rozumové stránky psychiky. Levoruké děti si rády začínají kreslit či modelovat, hrát si, přičemž se silně uplatňuje jejich vedoucí levá ruka. Nátlak na užívání pravé a vnucování tužky do pravé ruky vyvolává nezřídka silné protestní reakce. Mnohé děti takto postižené raději přestávají kreslit vůbec.
U školáků a osob dospělých se leváctví poznává již dost obtížně. Bývá velmi často překryto navozenou pravorukostí. Tady pak se musí konat různé zkoušky, abychom objevili, která ruka je obratnější, které oko nebo ucho je výkonnější. Vyšetřování je třeba vždycky doplňovat sdělením o tom, jak se dítě projevovalo ve věku předškolním, ale i tady se levorukost dítěte mnohdy zatají. Samo vyšetřování vyžaduje značnou pečlivost. Pro orientaci stačí zjistit lateralitu horní, popř. dolní končetiny, lateralitu zrakovou a sluchovou.
Zkoušky na lateralitu, pokud svědčí o leváctví, pokládáme za průkazné pro leváctví, zkoušky pozitivní pro pravou ruku mohou znamenat jak genotypické praváctví, tak i přecvičené leváctví.

Nastává doba levorukého světa?
Jaké je současné postavení leváků ve společnosti? Co leváctví z biologického hlediska způsobuje?
Dnešní svět okolo nás je pravoruký. Lžíci držíme pravou rukou, při seznamování podáváme pravou ruku… Ještě donedávna bylo v naší společnosti leváctví diskriminováno. Ale ani dnes není situace zcela ideální – většina škol je zařízena vysloveně pouze pro praváky: učebny mají okna vlevo, aby pravák, který píše, si rukou nestínil na text; většina školních pomůcek je vyrobena pouze pro praváky a někdy jsou kamenem úrazu samotní vyučující, kteří nejsou schopni vysvětlit levorukému dítěti např. o pracovním vyučování nebo tělocviku, jak se daný úkon provádí. Malá pozornost se levákům věnuje i v dalším životě. Většina předmětů je vyráběna pouze pro praváky. Nedostatkovým zbožím jsou nůžky, otvíráky na konzervy atd. pro leváky.

A to je leváctví v naší populaci poměrně početně zastoupeno. Statistiky uvádí, že leváci jsou zastoupeni až 50 % - toto číslo se zdá příliš nadnesené. Podobné číslo však přinášejí i statistiky archeologů ze starších historických epoch. Archeologické průzkumy ukázaly, že ve starší době kamenné byl poměr populace levoruké a pravoruké zhruba půl napůl (domněnky vyplývají z podrobného zkoumání nástrojů – více než polovina nalezených srpů byla vyrobena pro „levou ruku“). Jak to, že tedy praváctví v naší společnosti převládlo? Hlavní příčinu musíme hledat vedle biologického aspektu ve vlivu náboženství. Už ve starověku byl prosazován kult pravé ruky. Pravá strana byla vnímána jako strana zasvěcení. Používání nástrojů levou rukou nebylo v té době zakazováno. Výjimka se týkala pouze psaní. To bylo totiž výsadou pouze „zasvěcených“ (v egyptských malbách těžko nalezneme levorukého písaře, naopak velice častý je levoruký faraón). Na kult pravé ruky navázalo i křesťanství. Pravostrannost byla spojována s dobrem, Bohem a rájem, naopak levé straně byl přisuzován vliv ďábla a čarodějnictví. Toto pojetí a tyto názory dlouho v naší společnosti přežívaly. Na leváky se společnost dívala jako na něco atypického, co je třeba „předělat“.

Podle studie Alana Searlemana z Univerzity sv. Vavřince v New Yorku mají leváci lepší slovní zásobu, jsou výřečnější a možná inteligentnější než praváci. Searleman tím zdůvodňuje vysokou koncentraci leváků v kreativních profesích. Leváci podle neurologů navíc lépe vyhodnocují informace z trojrozměrného prostoru, a proto například dobře vidí pod vodou. Podle všeho to souvisí s faktem, že pravá strana mozku kontrolující prostorovou představivost je přímo spojena s dominantní levou rukou. Nezanedbatelná výhoda je i fakt, že provozovat činnost v obráceném gardu může být předností v některých sportech: například šermu, tenisu, fotbalu nebo házené.
Kdo žije déle: praváci, nebo leváci?
Jedna z nejzajímavějších polemik mezi vědci zkoumajícími levorukost a pravorukost se týkala toho, zda dominance ruky má nějakou spojitost s pravděpodobnou délkou života. V roce 1988 dr. Diane Halpernová z Kalifornské státní univerzity v San Bernardinu a dr. Stanley Coren z Univerzity v Britské Kolumbii zveřejnili své tvrzení, že leváci žijí kratší dobu. Ale v roce 1989 dr. Max Anderson z Kanadského statistického úřadu ve Vancouveru oznámil, že leváci žijí naopak déle. V roce 1992 dr. Charles Graham se svými kolegy z Arkansaské dětské nemocnice v Little Rocku dospěl k závěru, že leváci opravdu žijí kratší dobu. Je to proto, že v převážně pravostranném světě mají děti-leváci více úrazů a některé z nich jsou smrtelné. Leváci mají v životě „menší štěstí“ – jsou náchylnější k úrazům, častěji u nich dochází ke zlomenině zápěstí, při práci s nástroji snadněji přijdou o prsty.

Nejhrůznějším příkladem věci, levákům vyloženě nebezpečné, je americká automatická puška M16. První tyto zbraně byly použity americkou armádou ve válce ve Vietnamu. Přitom se přišlo na to, že leváci jí nemohou používat kvůli umístění výhozného okénka. Prázdné nábojnice totiž levákům létaly přímo do obličeje, nejčastěji do oka a kvůli tomu byla z armády stažena. Malou pikanterií je, že výrobcem M16 byla firma Colt. Její zakladatel, Samuel Colt, jehož jméno se stalo synonymem pro lehké ruční střelné zbraně, byl levák. Ještě že se M16 nedočkal :o)

Závěr:
Z výše uvedeného vyplývá, že leváctví je jev fyziologický, a neměl by být považován za něco nenormálního. Děti by měly být správně vedeny, ať už jsou to praváci nebo leváci. K tomu by měli přispívat hlavně rodiče, ale také pedagogové, psychologové, lékaři, zkrátka lidé, kteří se podílejí na zdárném vývoji dítěte.
Nechme dětem volnost! Ať si samy vyberou, co je pro ně lepší. Levá ruka či pravá? To je do určité míry dáno geneticky. Neklaďme dětem do života další překážky, i tak jich na ně dost čeká. Ponechejme dětem právo volby a svobody. Mimochodem toto právo ponechávají svým potomkům i opice. V rámci tohoto druhu je pak mnoho opičátek i následně velkých opičáků „leváků“.

Dnes se již levácké legendy na většině kontinentů tradují spíše jako kuriozity a leváctví může být naopak prestižní záležitostí. Kluby sdružující leváky se postupně změnily v lobbistické skupiny, které tuto tematiku dlouhodobě zviditelňují a bojují za rozšíření výroby a prodej zboží pro levoruké. Britský klub leváků, který patří k nejaktivnějším, navíc podporuje výzkumy zaměřující se na různé aspekty leváctví. Leváci se ke své lateralitě hrdě hlásí a považují ji za důležitou součást identity. Mají dokonce vlastní svátek: od roku 1992 je třináctý srpen dnem leváků. Poslední novinkou je oficiální levácká píseň.

Zajímavosti:
Test laterality:
Lateralita není jen o tom, kterou rukou člověk píše. Týká se mnoha párových orgánů. Málokdo má všechny párové orgány vyhraněné, jak nejspíš zjistíte ze svých odpovědí na otázky následujícího testu.

1. Představte si, že vás uprostřed zad něco svědí. Kterou rukou se poškrábete?
2. Spojte prsty jako při modlitbě. Který z palců máte nahoře?
3. Představte si, že tleskáte. Začněte tleskat. Která ruka je výš?
4. Mrkněte na imaginárního přítele přímo před sebou. Kterým okem jste mrkli?
5. Dejte ruce za záda tak, aby jedna držela druhou. Která ruka drží?
6. Někdo před vámi křičí, ale vy ho pořádně neslyšíte. Nastavte ucho, abyste ho lépe slyšeli. Které ucho jste nastavili?
7. Počítejte na rukou do tří a prsty odpočítávejte pomocí ukazováčku druhé ruky. Který ukazováček jste použili?
8. Nakloňte hlavu k jednomu rameni. Které rameno jste vybrali?
9. Fixujte očima vzdálený malý objekt a zamiřte na něj ukazováčkem. Poté zavřete jedno oko. Znovu je otevřete a zavřete druhé. Dominantní je to oko, které bylo otevřené, když prst zůstal v jedné přímce s objektem.
10. Obejměte se rukama. Která paže je nahoře?

Slavní leváci
Sportovci: Pelé , Diego Maradona, Ayrton Senna, Martina Navrátilová
Politici: Ronald Reagan, George Bush starší, Bill Clinton, Fidel Castro, Alžběta II., princ Charles, princ William
Historické osobnosti: Alexandr Veliký, Julius Caesar, Napoleon Bonaparte
Herci: Tom Cruise, Robert DeNiro, Keanu Reeves, Nicole Kidman, Julia Roberts, Marilyn Monroe, Pierce Brosnan, Jim Carrey, Bruce Willis, Robert Redford, Charlie Chaplin

Hudebníci: Paul McCartney, Eminem, David Bowie, Jimi Hendrix, Bob Dylan, Ringo Starr, Sting, Ludwig van Beethoven
Malíři: Michelangelo, Leonardo da Vinci, Pablo Picasso
Vědci: Isaac Newton, Albert Einstein
Ostatní: Bill Gates, Samuel Colt

Většina jazyků je k levákům krutá:
- anglické slovo „left“ - levý - pochází z keltského slova „lyft“, což znamená „slabý“ nebo „zlomený“. Oproti tomu keltské slovo pro „right“ - pravý - znamená „silný“ nebo „rovný“.
- z latinského slova pro „pravý“, „dextra“, vznikla anglická slova „dextrous“ - zručný - a „dexterity“ - zručnost. Ale z latinského slova pro „levý“, „sinistra“, vzniklo anglické slovo „sinister“ - zlý, zlověstný, nepoctivý, škodlivý.
- z francouzského slova pro „pravý“, „droil“, vzniklo slovo „law“ - zákon, právo, zatímco z francouzského slova pro „levý“, „gauche“, vzniklo slovo „gawky“, což znamená nemotorný nebo nekoordinovaný.
- v romštině slovo pro „levý“, „bongo“, znamená též „zlý“.