Kolik dětí stále ještě trpí přecvičováním vrozené levorukosti, kolik jich nese nejrůznější následky přeučení, kolika dětem se už zabránilo potlačováním jejich levorukosti rozvinout právě ty největší nejvyšší lidské hodnoty, kolik talentů přišlo nazmar? A to všechno jen proto, že se za přednější pokládá pravoruká školská uniformita, že dosud převládají předsudky proti levorukosti, které přežívají z prastarých náboženských pověr.
Stále je mezi lidmi většina, která leváctví pokládá za něco nenormálního, nebo dokonce co je hanbou pro danou rodinu. Stále se vyskytují rodiče, kteří své dítě nejrůznějšími metodami „ převádějí“ na pravou ruku tím, že důsledně potlačují levou ruku nebo dávají přednost ruce pravé. Co je vede k tomu tak „násilně“ potlačovat přirozené sklony svého dítěte?

Motorická lateralita
Lateralita je motorická převaha (dominance) jedné poloviny těla nad druhou. Nejčastěji mluvíme o pravorukosti či levorukosti, kde je lateralita nejvíce patrná. Stejně tak je možné hovořit o nohovosti či okovosti.
Většina lidí používá přednostně jedné z obou rukou, jednoho z obou očí, jedno z obou uší. Přednostní používání jednoho z párových orgánů neznamená, že by člověk vždy a za všech okolností využíval pouze tohoto orgánu. Přednostní užívání znamená, že člověk vykoná daný úkon lépe a rychleji, snáze a raději jednou z obou rukou, jedním z obou očí, jednou z obou nohou aj., a to především úkol složitý a náročný. Ten z párových orgánů, který se více využívá se nazývá „dominantním“. Lateralita není návyk ani zlozvyk.

Z fyziologie vyplývá, že ruka je jeden z nejdokonalejších nástrojů k práci vytvořených přírodou.Pracuje-li ruka, pracuje současně i patřičné mozkové centrum. Pří procvičování ruky si zároveň procvičujeme i mozek. Už pračlověk si výrobou nástrojů procvičoval ruce a souběžně i mozek a jeho potřebná centra. Zdokonalená práce mozku se pak promítá i v práci rukou. Manuální činnost je tedy důsledkem práce mozkových center.
Předpokládáme, že vizuální, prostorové a intuitivní procesy jsou řízeny pravou polovinou mozku, zatímco levá hemisféra ovládá mluvení, logiku. Neznamená to však, že leváci s dominantní pravou hemisférou jsou lepší malíři (i když vysoké procento architektů jsou leváci a někteří z významných malířů byli rovněž leváci), nebo že praváci jsou lepší lingvisté. Obě poloviny mozku totiž spolupracují na všech úlohách, které mají vykonat. Proto se člověk, jemuž byla nemocí nebo zraněním vyřazena jedna polovina mozku, může naučit příslušné činnosti za pomoci druhé poloviny mozku.
Protože se motorické nervové dráhy kříží, praváci mají z hlediska motoriky lépe vybavenou levou mozkovou hemisféru a naopak. Lateralita není jednoznačné určení, je to pouze tendence. V praxi se stává, že některé pohyby člověk dělá lépe levou končetinou, jiné pravou. Tato pravostrannost (dextrie) je v přirozených podmínkách vlastní devadesáti procentům populace. Procento leváků (levostrannost = sinistrie) je však v populaci často nižší, než by mělo být, díky velkému vlivu prostředí (používání předmětů denní potřeby, neexistence předmětů pro leváky v minulosti atd.).

U dolních končetin je tendence k dextrii či sinistri mnohem méně patrná. Důvodem je horší kvalita jemné motoriky dolních končetin. U dolních končetin lateralita přibližně v pětadvaceti procentech nesouvisí s lateralitou horních končetin. V tomto případě mluvíme o zkřížené lateralitě. Přibližně dvanáct procent populace jsou lidé, kteří nemají vyhraněnou lateralitou (ambidextrie), ale vlivem prostředí jsou tito jedinci často přeučeni na praváky.
Podle autora vědeckých prací Marka McCutcheona většina leváků utrpěla malé poškození mozku před porodem nebo během něj. Někteří odborníci tvrdí, že levorukost způsobuje nedostatečný přívod kyslíku do mozku během traumatického porodu. Počet levorukých, kteří trpěli jednou nebo dokonce oběma příčinami, je vysoký a téměř třicet procent mentálně retardovaných dětí jsou leváci.

U dvojčat je větší procento leváků. Soudí se, že je to tím, že dvojčata mají méně místa v děloze a možná se jim dostává méně kyslíku.
Šedesát pět procent autistů jsou leváci. Leváci jsou častější mezi slavnými umělci a také mezi známými homosexuály.
Sklon k přednostnímu užívání jedné z rukou, nohou, očí, či uší je vrozený. Jsou celé rody, v nichž se vyskytují převážně leváci, v jiných zase převážně praváci. Někteří vědci jsou přesvědčeni o tom, že pravorukost nebo levorukost jsou předem dány geneticky. Naděje na to, že oba pravorucí rodiče budou mít levoruké dítě, je asi jen dvouprocentní. Jeden levoruký rodič tuto naději zvyšuje na sedmnáct procent, rodiče leváci mají 46procentní naději, že jejich dítě bude levák. Vrozený sklon k leváctví se začíná projevovat v době, kdy dítě začíná vyzrávat po stránce pohybové. Není to stejné u všech dětí. U některých je jasná převaha jedné z rukou už kolem jednoho roku, u jiných zřetelně vystupuje do popředí až kolem dvou let. Začne-li se dítě výrazněji projevovat jako levák, je to živelný projev jeho přirozenosti, nikoliv zlozvyk.