Nová moderní budova. Čerstvě vymalovaná, vybavená novým nábytkem, počítači, klimatizací. Jak je možné, že se v ní lidé cítí špatně? Jsou unavení, nevýkonní. Ani technika nefunguje tak, jak by měla.

Spousta zařízení ve většině nových kanceláří je z umělých hmot. Počítače, obrazovky, tiskárny, skenery, ale třeba i potahy kancelářských židlí, nové koberce, telefony, mobily, konvice na kávu. Výčet je téměř nekonečný. Význam má i nová malba. Výsledek: stačí v takovém prostředí pracovat pár hodin a člověk je unavený, podrážděný až vzteklý, neschopný se soustředit. Má pocit, že se o něj pokouší přinejmenším chřipka nebo jiná choroba. Říká se tomu syndrom nemocných budov.

Kdysi se přisuzoval jen výškovým klimatizovaným budovám. Dnes se ví, že se objevuje kdekoli. Budova nemusí být ani výšková, ani klimatizovaná. Syndrom vzniká tím, že všechna nová zařízení emitují chemické látky, které se v budově a v jejích místnostech rozptylují. K tomu je třeba přičíst látky, například ozón, které vylučují fungující přístroje. V každé kanceláři je jich spousta. Donedávna se předpokládalo, že tento syndrom negativně působí jen na lidi a jejich výkonnost. Situace je daleko složitější. Chemické látky, které syndrom vyvolávají, působí i na přístroje. Na počítače, tiskárny, faxy, kopírky. Způsobuje občas jejich zdánlivě nevysvětlitelné poruchy a výpadky. Přístroje jsou obětí syndromu stejně jako lidé. Zaměstnancům tím situaci ještě zhoršují a znásobují stres, v němž pracují.

Látky zvané VOC

Nebezpečné chemické látky, které lidem znepříjemňují pracovní prostředí, odborníci nazývají těkavé organické sloučeniny anglicky Volatile Organic Compounds - zkratka VOC. V sedmdesátých letech minulého století je vědci velmi pečlivě zkoumali. V nově zařízených kancelářích zejména v čerstvě postavených budovách našli až dvě stovky takových těkavých organických sloučenin. Uvolňují se například i z lepidel používaných k upevnění podlahových krytin, obkládaček na WC či z nátěrů, laků a barev. Současně řada vědeckých pracovišť v různých zemích světa zkoumala, jak tyto nebezpečné sloučeniny odbourat, omezit jejich vliv nebo je zcela zlikvidovat. Výsledky nebyly nejlepší.

Situaci tehdy zhoršila ropná krize (v roce 1979). Aby se ušetřilo na topení, začaly se v nových domech přidávat další tepelné izolační vrstvy, které vydechovaly ještě větší množství VOC. Organických sloučenin způsobujících syndrom nemocných budov přibývalo. Tato tendence trvá dodnes. Zateplování budov nejen kancelářských, ale i obytných, je běžnou praxí. Ceny energií neustále rostou a navíc je třeba spotřebu energií omezit v rámci trvale udržitelného rozvoje. Nesmí to ale znamenat zateplovat jakkoli. Nevhodný výběr materiálů může podstatně poškodit zdraví uživatelů a to jak v obytných, tak v kancelářských budovách.

Co lidé?

Jak výzkumy pokračovaly, vědci zjistili, že těkavé organické sloučeniny produkují i lidé, a tak si sami poškozují pracovní prostředí. Stačí přijít do práce v šatech vyčištěných v čistírně takzvaným suchým postupem - trichloretanem. Ten se postupně z šatů uvolňuje a zamořuje ovzduší. Ale dokonce i vody po holení, toaletní vody či deodoranty, bez nichž si už moderního člověka nelze představit, přispívají výrazně k tvorbě VOC. Obsahují totiž několik desítek různých druhů těkavých látek. A k tomu ještě samo lidské tělo vylučuje aceton, izoprén a další látky. Při srovnávání pracovišť s převahou techniky, kde pracovalo málo lidí s mnoha technickými vymoženostmi, a pracovišť, kde je hustota zaměstnanců velká, výzkumníci dospěli k překvapivému závěru, že na tvorbě škodlivých VOC se podílejí především lidé.

Zamořené budovy

Konstatování, že v budovách a místnostech je spousta těkavých organických látek, zdaleka nevystihuje celou situaci. Tyto látky mají tendenci se shlukovat, kombinovat a vytvářet něco, co se nápadně podobá smogu. Doslova zamoří prostředí. Vědci dospěli k názoru, že VOC vytvářejí velmi nebezpečnou směs zvanou hydroxylové radikály. Takový hydroxylový radikál se skládá z jednoho atomu vodíku a jednoho atomu kyslíku. V atomu kyslíku přebývá osamělý elektron, který vyvolává extrémní reaktivitu radikálů. Ty se proto velmi ochotně a rychle slučují téměř se všemi látkami v atmosféře. V kubickém metru vzduchu v jedné takové kanceláři objevili výzkumní pracovníci zhruba trilion hydroxylových radikálů. Na ulici v centru města v době dopravní špičky je sice situace horší, ale tam člověk nemusí soustředěně pracovat.

Chemické reakce

Jde v podstatě o chemické reakce. Působením kopírek se například uvolňuje ozon, nebo proudí do místností zvenčí. Ten reaguje s těkavými organickými sloučeninami uvolňovanými do ovzduší kanceláří jejich zařízením i lidmi. Sloučeniny VOC mívají dvojité a trojité vazby, které velmi ochotně reagují právě s molekulami ozonu. Vznikají nebezpečné chemické látky, například formaldehyd nebo kyselina dusičná. Ta pak velmi ochotně reaguje s dalšími sloučeninami a vytváří dusičnany, které se usazují na obvodech počítačů a dalších přístrojů a vytvářejí tam vrstvu hydroskopického prachu. Ten se snaží absorbovat vodu. Dokud je prach suchý, nepůsobí jako vodič a nic nepoškozuje. Když se mu podaří vodu z atmosféry absorbovat, vzniká iontový roztok. Do něj se začnou přenášet elektrické signály z přístrojů a dochází k podivným omylům dokonalé techniky. Nejde jen o absorbování vody. VOC mají tendenci reagovat i se zlatem a dalšími kovy, které se používají při výrobě elektrických obvodů nejrůznějších přístrojů. Většinou nejde o velké závady, jen drobné poruchy, které se obvykle ani neřeší. Lidem však občas znepříjemňují život a zvyšují pracovní stres.