Hůře vycházejí se svými rodiči, učiteli a vrstevníky. Snáze se dostanou do rozporu se zákonem. Mají více nejistoty co do své sexuální identity. Mají potíže se soustředěním a při práci ve škole se méně snaží. Před adolescencí hrají tedy otcové mnohem větší roli v psychologickém vývoji synů než dcer. Dívkám se také připisuje větší pružnost, větší schopnost se vzpamatovat, chlapcům zase negativnější vliv rodičovského konfliktu.



II. Výhradní péče otce


Výhradní péče otce neušetří děti od bolesti rozvodu. Reagují stejným rozsahem citu a chování jako děti v domovech s výhradní péčí matky. I když každé dítě reaguje poněkud rozdílně, a také mnohé záleží na věku dítěte, některé symptomy se vyskytují velmi často. Patří mezi ně hněv, zmatení, obavy a lítost. Tyto děti se snadno rozpláčou, takže rodiče by častý pláč neměl překvapit. U malých dětí v domácnostech s výhradní péčí otce je větší pravděpodobnost, že se projeví regresivní prvky, jako např. noční pomočování, cucání palce, zvýšená potřeba pozornosti od rodičů a od učitelů. Reakce tohoto druhu bývají většinou však pouze dočasné. Také ne všechny změny jsou negativní. Někteří otcové s výhradní péčí (stejně jako některé matky), kteří opustili velmi stresující manželství, tvrdí, že jejich děti byly po rozchodu rády a cítili úlevu. U některých dětí se také v době rozchodu rodičů může objevit více sebeovládání a dospělého chování. I přes zprávy o některých pozitivních důsledcích zůstává jasné, že rozvod rodičů je pro většinu dětí hlavní stresující událostí v životě. Rodiče by také měli očekávat široké spektrum reakcí. Jasné je také to, že v domovech s výhradní péčí otce nejsou tyto reakce nijak horší než v domovech s výhradní péčí matky. Stejně jako v rodině s matkou samoživitelkou i v rodině s výhradní péčí otce si většina dětí myslí, že situace před rozvodem byla jednoznačně lepší a ještě více jich doufá, že se rodiče dají opět dohromady. Ať dítě zůstane s kterýmkoli z rodičů, nahlíží skoro vždy na rozvod jako na nevítaný zásah do svého života a druhý z rodičů chybí dětem stejně ať jde o matku či o otce. Pokud srovnáme některé charakteristiky dítěte ve výhradní péči otce a ve výhradní péči matky (míra smutku, deprese, úzkosti, sebeúcta, zralost vzhledem k věku, nezávislost, poruchy chování, psychosomatické potíže, vztah dítěte k vrstevníkům, učitelům, rodiči, s nímž žije, přání po usmíření rodičů, touha po úplné rodině), zjistíme, že psychický stav dětí žijících s otci je v průměru srovnatelný s psychickým stavem dětí žijících pouze s matkou.