Nevlastní rodič, který podporuje vztah dítěte k vlastnímu rodiči, se kterým dítě nebydlí, a který se nesnaží zaujmout roli vychovatele co nejdříve, má lepší vyhlídky na budování pevného a uspokojujícího vztahu s nevlastním dítětem. Má-li dojít k rozdělení sourozenců, bratrů a sester mezi rodiče, pak pouze s velkou opatrností. Sourozenecká podpora může někdy převážit výhody vyplývající z péče rodiče stejného pohlaví. Vztah dítěte k rodiči stejného pohlaví je důležitý, jeho význam by však neměl být namířen proti významu druhého rodiče v životě dítěte. Děti potřebují oba – matku i otce.


Hlavní problémy rodin s výhradní péčí rodiče opačného pohlaví

1) Změna role dítěte v rodině:
Tento častý problém je výsledkem zhroucení obvyklých hranic mezi dítětem a rodičem. Někteří rodiče s výhradní péčí, zejména když se cítí osamoceni, citově deprivováni či stresováni, se orientují na své děti a vyžadují jejich společenství, radu a útěchu. V důsledku toho se od dětí očekává, že budou jednat jako skuteční partneři. Na takovém posunu rolí mají do určité míry podíl okolnosti, ve kterých se rodič s výhradní péčí nachází. Pracuje-li na plný pracovní úvazek, přesun části tradičních rodičovských povinností na děti se zdá nevyhnutelný. Například mnoho rodičů samoživitelů nemá jinou možnost než pověřit nejstarší dítě dohledem na mladší sourozence, i když by samo potřebovalo dohled dospělého. Nebo také dochází k situaci, kdy rodič nemá nikoho, s kým by se podělil o své starosti a tak je svěřuje svým dětem. Dojde-li k posunu rolí, může to být těžkým břemenem zejména pro mladší děti. Jedním z neblahých důsledků je, že dítě neprožije (relativně) bezstarostné dětství. Spoléhají-li rodiče na to, že jim děti poskytnou citovou podporu a společenství, zákonitě dojde ke vzájemné frustraci. Většina dětí zkrátka není schopna pravidelně uspokojovat citové potřeby svých rodičů. Rodiče se pak cítí zklamáni a děti mají pocit méněcennosti a pocit viny. To vede k většímu napětí a ke konfliktu mezi rodičem a dítětem. U dětí dojde ke snížení sebeúcty, protože se cítí neschopné splnit rodičovská očekávání. Budou-li takové děti generalizovat své zkušenosti z rodinného života na ostatní lidi ve světě, mohou skončit jako dospělí s hluboce vštípeným přesvědčením o své neschopnosti vyhovět potřebám opačného pohlaví. Tento postoj vytvoří bariéry, které budou bránit dosažení a udržení uspokojujících intimních citových vztahů k opačnému pohlaví. Je pravda, že některé matky s výhradní péčí hledají citové zázemí u svých dcer a otcové u svých synů. Ale protože dítě je jakousi psychologickou náhradní postavou za manželského partnera, je to nejčastěji dítě opačného pohlaví, které rodič staví do takové role.