Děti ve výhradní péči rodiče druhého pohlaví vykazují více poruch chování, více úzkosti a nižší míru sebeúcty než děti v péči rodiče shodného pohlaví. Je tomu tak proto, že dítě zkrátka nezvládne nahradit rodiči partnera, což nese velmi těžce a vede to ke zmíněným projevům. I když tyto děti nakonec vyhoví některým citovým potřebám rodičů a situaci zvládnou, je to často za cenu zpomalení jejich vlastního citového vývoje.
Rodič, který až příliš potřebuje dětskou blízkost a po příliš dlouhou dobu, poskytne dítěti jen stěží potřebnou míru nezávislosti a jen stěží ji u něho bude posilovat. U dítěte se může objevit pocit, že připoutání k člověku mimo rodinu je něco jako zrada. Není-li tento konflikt řešen, dítě vyroste v jedince sice věkem dospělého, ale citově handicapovaného, neschopného milovat někoho jiného bez pocitů úzkosti a viny.

2) Sexuální napětí mezi dítětem a rodičem:
V některých rodinách jsou hranice mezi dítětem a rodičem tak setřeny, že vzniká reálné nebezpečí vzniku sexuálního vztahu mezi rodičem a dítětem.
V životě mnoha rodin probíhá spodní proud sexuální přitažlivosti a vlastnictví mezi rodičem a dítětem opačného pohlaví. Za normálních okolností jsou tyto pocity pod kontrolou a i mimo plné vědomí – částečně v důsledku společenského tabu na incest a částečně proto, že přítomnost druhého rodiče má tlumivý účinek. Tak například otec dá obvykle svému synovi najevo, že v jeho vztahu k matce jsou určité meze: nemůže s ní spát v jedné posteli a nemůže se k ní chovat jako manžel. Tyto meze pomáhají chlapci vyrůst v muže, který je schopen vytvořit si vztah lásky k jiné ženě. Je-li domácnost bez otce, chlapec se těžko vzdává přání výlučně vlastnit svou matku. Může se aktivně snažit, aby jejich vztah byl těsnější. Přizpůsobí-li se mu matka, dojde mezi nimi k určitému napětí, které je živeno sexuálními pudy. To je příčina, proč nepevné hranice mezi rodičem a dítětem vedou k větším problémům u dětí, které jsou v péči rodiče opačného pohlaví. Extrémní blízkost mezi matkou a jejími dětmi, i když není nikdy žádoucí, působí méně úzkosti její dceři než jejímu synovi.
Jiným zdrojem takovýchto problémů mezi rozvedenou matkou a jejím synem je matčin společenský život. Matčiny schůzky s partnerem, nehledě na to, že ohrožují chlapcovu fantazii o výlučném vlastnictví matky, navíc u něho ještě umocňují vědomí její sexuality, což vede k častým pocitům úzkosti a smutku.
Zesílení sexuálních pocitů se neomezuje pouze na matky s výhradní péčí a jejich syny.