Podobné problémy existují mezi otci s výhradní péčí a jejich dcerami, a to ze stejných příčin.
Dojde-li k incestnímu vztahu v porozvodovém období, jde o výsledek zhroucení hranic mezi rolemi dítě – rodič. Incest zcela jistě existuje i v nerozvedených rodinách. Není pochyb o tom, že někteří rodiče, schopní ovládat takové impulsy v rámci trvání manželství, tuto schopnost ztrácejí, když manželský partner již není doma. Tito rodiče by měli být zvláště ostražití a neměli by dovolit, aby došlo k psychologickému posunu rolí. Naneštěstí někteří otcové s výhradní péčí tlumí své citové projevy vůči dcerám, aby minimalizovali možnost obvinění z pohlavního zneužívání. Mohou se stát škrobenými či chladnými a fyzicky vzdálenými, což si děti mohou vysvětlovat jako odepření lásky. To může být ještě dalším faktorem přispívajícím k emocionálním potížím některých děvčat ve výhradní péči otce. Většina mužů se však nemusí obávat vřelosti vůči svým dcerám, většina mužů je schopna projevit svoji lásku k dětem přiměřeným a zdravým způsobem. Dojde-li k pohlavnímu zneužití dcery otcem, je to projev nikoli vřelosti citů, nýbrž vážné poruchy osobnosti.

3) Problémy dítěte s identifikací se svojí sexuální rolí:
Chlapci
Konflikt při sexuální identifikaci je jedním z nejvážnějších úskalí pro chlapce žijící ve výhradní péči svých matek. Svého otce po rozvodu vidí stále méně a méně, což znamená, že je pro ně stále méně příležitostí, aby se od svého otce něco naučili a aby se s ním pokud možno identifikovali. Co je pro identifikaci se svou sexuální rolí pro takovéhoto chlapce snad ještě nebezpečnější než nedostatek kontaktu s otcem, je vyjádření negativního názoru matky na bývalého manžela před synem. Otcova nepřítomnost připravuje syna o příležitosti k identifikaci s ním a matčin kritický postoj k otci může dokonce oslabit chlapcovo přání se se svým otcem identifikovat. Nejde jen o to, že matka hodnotu otce snižuje. Chová-li se jako mnoho jiných matek v takovém postavení, může více nebo méně skrytým způsobem přimět syna, aby tyto negativní postoje přejal. Na jedné straně chce chlapec potěšit matku a dovídá se, že tak může učinit, když se k ní připojí v kritickém hodnocení otce. Na druhé straně má potřebu mít dobré pocity o sobě samém, což však nelze, když snižuje cenu otce. Je tomu tak proto, že ústřední část chlapcovy psychologické výbavy, jeho pocit, kým vlastně je, se odvozuje od identifikace s otcem. Právě v aktu zřeknutí se otce se chlapec zříká ústřední části svého já. Jen velmi zřídka má chlapec negativní názor na svého otce, aniž by měl tentýž názor na sebe. To nám pomáhá vysvětlit, proč tak mnoho chlapců vychovaných matkami samoživitelkami trpí pocity méněcennosti.