Většina matek by jistě nechtěla úmyslně narušit sebeúctu svých synů, neuvědomují si však, že popuzení syna proti otci vede současně k tomu, aby se syn obrátil i proti sobě samému. Pro chlapce je ještě horší, když matka odmítá nejen jeho otce, ale všechny muže. Takový postoj může vést k potlačení či oslabení jakýchkoli maskulinních tendencí u jejího syna. Když chlapec popře svou identifikaci s otcem, podkope tak i svoji základní identitu příslušníka mužského pohlaví. Není-li otec trvale přítomen, je zde riziko, že se chlapec stane příliš závislým na matce, což ještě víc ohrozí jeho pocit maskulinity. Mnohé z poruch chování, které vidíme u chlapců ve výhradní péči matek, jsou reakce na příliš intenzivní vztah matka – syn a na pochybnosti chlapce o vlastní maskulinitě. Jedná-li chlapec vzdorovitě a neposlušně, plní tím dva cíle. Zaprvé získá psychologickou distanci od své matky. Zadruhé, postaví-li se matce, dokáže si, že je silný a nepoddajný. Někteří chlapci se uchylují i k extrémějším formám chování, aby se ujistili o své maskulinitě. Výzkum prokázal, že mimořádně velký počet chlapců – mladistvých delikventů – pochází z domovů, kde otec není přítomen. Často právě násilné a protizákonné projevy jsou zoufalými pokusy dokázat, že jde o “skutečné muže“. Je třeba si uvědomit, že to, co pro rodiče vypadá jako problém, je často pokusem dítěte o řešení – v tomto případě jde o nesprávně zaměřené úsilí posílit sebeúctu a maskulinní sebedůvěru. I když jsou vzdorovití chlapci pro rodiče zátěží, vážnější problém představují chlapci, kteří vyřeší pochybnosti o své maskulinitě nastoupením opačné cesty. Místo, aby se od svých matek odtrhli, přimknou se k nim ještě více. Místo, aby zápasili o dosažení maskulinní sebedůvěry, začnou se až příliš identifikovat s matčinou feminitou. Místo aby byli dominantní a předváděli se před ostatními, tlumí svoji asertivitu a pasivně se nechávají ovládat druhými. Často dojde k tomu, že matce a synovi taková úzká vazba vyhovuje a nevidí žádnou potřebu změny. Takovým rodinám se pak pomáhá hůře než rodinám, kde chlapec aktivně vzdoruje matčině vlivu. Tito chlapci bývají nazýváni “maminčinými mazánky“. Někteří se tak bojí opustit bezpečí matčina domova, že odmítají chodit i do školy. Obyčejně mají těžkosti, aby vyšli s jinými chlapci, a dávají přednost hrám s děvčaty a mladšími dětmi.
V krajních případech se chlapec identifikuje s matkou do té míry, že vzniká porucha nazývaná psychology “porucha identifikace se sexuální rolí“. U takového dítěte nejde jen o potíže, má-li se cítit kompetentním příslušníkem mužského pohlaví – takové dítě se mužem ani stát nechce. Některé děti s touto poruchou se stanou transsexuály.