Takové případy jsou ale velmi vzácné. Většina chlapců je schopna nalézt jiné cesty k řešení svých konfliktů týkajících se sexuální orientace a role. Dívky
Situace týkající se problémů sexuální identity není stejná u chlapců ve výhradní péči matky jako u dívek ve výhradní péči otce. Jak chlapci tak i dívky si nejprve vytvářejí identifikaci s matkami v období kojeneckého věku. Teprve potom se chlapci identifikují se svými otci, proto jsou zranitelní konfliktem, je-li pouto s otcem oslabeno.
Děvčata jsou na druhé straně takovým konfliktem méně zranitelná. Pokud nejde o případ, kdy byla dívka vychovávána otcem již od kojeneckého věku, identifikuje se od počátku s matkou a je schopna si tuto primární identifikaci podržet, i když s matkou nežije. Ačkoli mnoho dívek přebírá mnohé od svých otců, jen velmi málo z nich se identifikuje se svými otci natolik, že by začaly mít starosti se svým ženstvím podobným způsobem jako chlapci se svým mužstvím. Je zde ještě jiný důvod, proč v tomto směru podstupují dívky ve výhradní péči otců méně rizika než chlapci ve výhradní péči matek, kteří mají slabší sexuální identitu. Dívky v naší kultuře mají totiž širší kontakt s dospělými osobami stejného pohlaví, než je tomu u chlapců. Většina učitelů základních škol jsou ženy, stejně jako personál v mateřských školách a školních družinách i osoby, které vykonávají dozor nad dětmi v domácnosti za nepřítomnosti rodičů. Dívky tak snadněji naleznou pro svoji roli náhradní model. Existují-li pro dívku ve výhradní péči otce ve vývoji jejího ženství nějaká rizika, pak souvisejí spíše s obavami otce než s jejími vlastními obavami. Někteří otcové mají pochybnosti o své schopnosti pečovat o dcery a vychovávat je přiměřeně nebo je naučit věcem, které se většina dívek naučí od svých matek. Nejlepší cesta ke štěstí dítěte v rodinách s výhradní péčí jednoho rodiče:

I přes psychologická rizika provázející vývoj dítěte v porozvodové výhradní péči jednoho rodiče zvládají některé děti situaci úspěšněji než druhé. Hlavně však záleží na rodičích, kterým dětem se to podaří nejlépe. Zde bych chtěla shrnout několik zásad, které jsou všeobecně uznávané jako účinné pro lepší vyrovnání se dítěte s rozvodem.

1) Dostatečný kontakt s každým z rodičů tak, aby dítěti bylo umožněno udržovat vztahy s oběma na vysoké kvalitativní úrovni.
Tím by mělo být zajištěno, aby děti v důsledku rozvodu neztratily jednoho z rodičů. Rodič, jemuž byly děti svěřeny do výchovy, má slovy i skutky podporovat jejich kontakt s druhým rodičem.