Vyšší míra sebeúcty není jedinou výhodou, které se těší děti vyrůstající ve společné péči. Když tyto děti později hodnotili vliv rozvodu na své životy, postoje nebyly tak nepříznivé. Byli to zejména chlapci ze společné péče, kteří uváděli méně záporných zkušeností z rozvodu a jeho dozvuků ve srovnání s chlapci ve výhradní péči matky. Nemělo by být zvlášť překvapivé, že děti jsou více spokojeny se společnou než s výhradní péčí. Rodiče, kteří spolupracují v péči a výchově, spolu vycházejí lépe, a tak jejich děti vyrůstají v klidnější atmosféře. Stejně důležité je, že porozvodové uspořádání umožňuje těmto dětem, aby ve svých životech pociťovali průběžnou přítomnost obou rodičů.
Ačkoli společná péče nevede ke zmatení nutně u všech dětí, některé děti se mohou skutečně těžko přizpůsobovat změnám prostředí při přecházení z domácnosti matky do domácnosti otce a naopak.

Varianta společné péče – rozdělení dětí mezi rodiče
Někteří rozvedení manželé se dělí o svou rodičovskou odpovědnost nikoli společnou péčí o jedno dítě, ale tím, že každý z nich má v trvalé péči alespoň jedno dítě. Toto porozvodové uspořádání bývá však většinou odsuzováno, protože tím dítě neztrácí jen pravidelný kontakt s jedním rodičem, ale současně i se svým bratrem či sestrou. Obecně platí, že čím větší je věkový rozdíl mezi sourozenci, tím spíše může jejich rozdělení mezi rodiče uspokojit jejich potřeby. Je ale nutno vzít v úvahu mnoho jiných faktorů. Někteří sourozenci, kteří jsou od sebe věkově dost vzdálení, mohou mít spolu velmi těsný vztah. Jiní sourozenci, kteří jsou si věkem blízcí, mohou prožívat tak silnou rivalitu, že jim spolu není dobře. V některých rodinách má každý s rodičů mnohem lepší vztah s jedním než s druhým dítětem. Může to dosáhnout i extrému, kdy rodič jednomu dítěti nadržuje a druhé odmítá. Takovým rodinám může sice pomoci psychoterapie, ale pokud se koalici dítěte s jedním rodičem nepodaří ovlivnit, může se život odmítaného dítěte zlepšit tím, že už nebude s takovým rodičem bydlet.



Porozvodové uspořádání

K rozhodnutí o svěření dítěte lze dojít jednou ze tří cest. Oba rodiče mohou souhlasit s uspořádáním. Jeden rodič se jednostranně rozhodne, že ponechá péči o děti druhému rodiči, čímž toho druhého k roli opatrovníka přinutí. Také zde mohou být hrozby, popřípadě i skutečná bitva o dítě u soudu. Každá z těchto cest k rozhodnutí o svěření dítěte má jiné důsledky pro rodinu. Rodiče, kteří se dohodnou na další péči o dítě, začínají svůj život po rozvodu se zřetelnou výhodou a stejně tak i jejich děti.