Nejčastějšími důvody pro změny v porozvodovém uspořádání jsou následující situace: chování dítěte se stává nezvládnutelným nebo nepřijatelným (obyčejně u chlapce ve výchově matky), dítě pociťuje silnou potřebu a nutkání prožívat život s druhým rodičem, rodič se přestěhuje, rodič znovu vstoupí do manželství. Ať už je důvod jakýkoli rodiče si často myslí, že kdyby měli změnit porozvodové uspořádání, znamenalo by to, že udělali nějakou chybu, že selhali. Mají pocit, že v normálních rodinách (tj. v normálních rozvedených rodinách) zůstává porozvodové uspořádání stále stejné až do doby, kdy dítě domov opustí. Potřeba změnit porozvodové uspořádání může pramenit z běžných psychologických potřeb dětí, daných jejich vývojem, které nemohou být ve stávajícím uspořádání uspokojeny. Žije-li dítě v domě s oběma rodiči, může během života vícekrát přesouvat intenzitu svých citů z jednoho rodiče na druhého. Dítě má samozřejmě rádo oba rodiče a pojí ho k nim silná citová vazba, avšak v určitých vývojových fázích dítě může mít blíže k matce, v jiných může zase víc vyhledávat otce. Změna v porozvodovém uspořádání vyžaduje značnou míru tolerance ze strany obou rodičů i ze strany dítěte. Nemělo by se o ní rozhodovat impulsivně nebo pod vlivem náhodné shody okolností. Neměla by být považována za automatické řešení konfliktu mezi dítětem a rodičem, do jehož péče je svěřeno. Vhodnějším postupem v takovém případě by bylo porozumět nejprve příčinám konfliktu. Lze-li konflikt vyřešit beze změny porozvodového uspořádání, je lépe to učinit takto. V některých případech znamená změna výchovy pouze přesun problémů z jedné domácnosti do druhé. Na druhé straně, něco, co vypadá jako konflikt mezi synem a jeho matkou, může být ve skutečnosti projevem až nadměrné blízkosti k matce, závislosti na matce a pokusem vydobýt si určitý psychologický odstup. V takových případech by bylo nejvhodnějším postupem aktivnější zapojení otce, ať již ve formě svěření dítěte do výchovy otci, nebo formou společné péče. Rodiče, kteří chtějí upravit porozvodové uspořádání prostřednictvím soudního rozhodnutí, by si měli uvědomit, že soudní spor se může protáhnout až do doby, kdy dítě bude podle zákona dospělé. Soudním sporem zjitřený konflikt se většinou nezklidní rozhodnutím soudce. Děti, které jsou po většinu svého dětství vystaveny podobnému sporu, se jen stěží vyhnou vážné traumatizaci. Značnou část dětství stráví nejen v roli svědků neustálých konfliktů mezi rodiči, ale i v trvalé nejistotě, kde a s kým budou žít. Aby porozvodové uspořádání mělo na děti ten nejlepší vliv, nestačí pouze, aby ho bylo dosaženo smírnou cestou, vzájemnou dohodou a aby bylo vyřešeno včas.