Avšak ani pro děti školního ani pro děti pozdějšího věku nelze rozhodnutí o budoucí výchově zjednodušit natolik, že by chlapci byli svěřováni do péče svých otců a děvčata do péče svých matek.
O navrhovaných uspořádáních by se mělo s dětmi hovořit, aby se zjistily jejich názory a pocity. Někdy je lepší, když mají možnost různé varianty si vyzkoušet. Dětské reakce pak pro rodiče představují další doplňující informace, které by měli zvážit před konečným rozhodnutím. V některých případech má přání dítěte na konečný výsledek velký vliv. Obecně platí, že čím starší dítě, tím užitečnější je pro rodiče taková informace. Je však nevhodné, aby se rodič ptal dítěte, se kterým rodičem by chtělo žít. I tehdy, když děti spontánně vyjadřují své preference, měli by jim rozvádějící se rodiče dát jasně najevo, že o porozvodovém uspořádání rozhodnou rodiče nebo soudce, nikdy ne děti. Důvodem je to, že děti mají takové situaci často pocit viny (i když o tom nikomu neříkají), že více preferují jednoho rodiče. Zbavíme-li je odpovědnosti za rozhodnutí o svěření do výchovy, tento pocit viny zmírníme.
Na závěr této části bych chtěla zdůraznit, jak je důležité vycházet při rozhodování o porozvodovém uspořádání z celého souboru faktorů. Samozřejmě se musí brát v úvahu pohlaví dítěte a rodiče, ale ne tak, aby z úvah vypadly věk dítěte, jeho osobnost, výchovné metody, zvláštní okolnosti a dosažitelnost každého z rodičů.
Praktická část
Abych zjistila něco bližšího o tom, jak se dítě vyrovnává s rozvodem svých rodičů v praxi, zeptala jsem se prostřednictvím dotazníku některých svých spolužáků, které podobná událost v životě potkala. Celkem jsem se ptala 15 lidí ve věku 17-18 let, šest z nich bylo chlapců, devět dívek. Ve většině případů těchto dětí se rodiče rozvedli, když jim bylo buď 2-3 roky nebo 12-18 let. Z toho by se dalo vysledovat, že se většina z rodičů rozvedla v době, která se někdy označuje jako první, popř. druhá manželská krize, pokud bychom předpokládali, že děti, jejichž rodiče se rozvedli, když jim bylo 12-18 let, měli starší sourozence. První manželská krize totiž nastává asi v době, kdy jsou dětem 2-3 roky, druhá potom, když děti dospívají a pomalu se začínají osamostatňovat. Uznávám, že tento výsledek může být čistě náhodný, přesto mě však zaujal.
Co se týká situace před rozvodem, shodli se všichni dotazovaní s výjimkou těch, jejichž rodiče již před rozvodem bydleli každý samostatně a tudíž spolu raději nekomunikovali, že toto období bylo provázeno častými hádkami, nepohodou v rodině a nepřátelskou atmosférou.