Dozvěděla jsem se také, že asi polovina dětí byla nucena si od jednoho či druhého rodiče před rozvodem i po něm vyslechnout nemalé množství stížností, pomluv a nepřátelských útoků namířených proti partnerovi, což dětem jistě nedodalo ani klidu ani jistoty. Nejspíš také v souvislosti s tím odpověděli všichni bez jediné výjimky, že by se do doby před rozvodem nechtěli vrátit, přestože by to znamenalo, že by jejich rodina byla opět úplná.
Většinu dotazovaných též nepřekvapilo, když se dozvěděli, že se jejich rodiče budou rozvádět anebo uváděli, že si na tento fakt nevzpomínají, přesto však dva respondenti uvedli, že rozvod rodičů nečekali a že je velice nepříjemně překvapil.
Když jsem se snažila zjistit, zda se rodiče při rozhodování o porozvodovém uspořádání ptali dětí na jejich názor, vyšlo najevo, že odpověď závisí samozřejmě velice na tom, jak bylo dítě staré v době, kdy k rozvodu došlo. Přesto však více jak polovina dětí měla možnost ovlivnit do jisté míry rozhodnutí, komu budou svěřeny do péče, ať již o tom mohly rozhodnout v době rozvodu nebo později, když dospěly do potřebného věku. Asi u 65% dětí bylo rozhodnuto o porozvodovém uspořádání po dohodě rodičů, u ostatních potom pomocí soudu. Fakt, že je u nás naprostá většina dětí svěřována do výhradní péče matky, potvrzuje i výsledek mého výzkumu, protože, jak z něj vyplynulo, všechny děti byly svěřeny do péče matek. Vyskytla se zde pouze jediná výjimka a to případ, kdy rodiče spolu zůstali žít i po rozvodu, takže dítě žilo s oběma. V souvislosti s tímto se nabízí otázka, kolik času dítě tráví s druhým rodičem. Tři z dětí zahrnutých do mého výzkumu se se svým otcem nesetkávají vůbec, čtyři naopak každý víkend nebo častěji. Zbylí pak se svým druhým rodičem netráví více času jak 4 dny v měsíci nebo se s ním setkávají velice nepravidelně (př. o vánocích, o prázdninách apod.). Co se týká změn, které muselo dítě po rozvodu podstoupit, asi jen tři z dotazovaných se v důsledku rozvodu museli přestěhovat a pouze dva začali navštěvovat jinou školu. Skoro polovina dětí však přiznala, že se po rozvodu částečně zhoršila ekonomická situace rodiny a dokonce 12 dotazovaných tvrdilo, že jim rodič, s nímž po rozvodu žili, začal v důsledku pracovního vytížení věnovat mnohem méně času. Téměř 60% respondentů posoudilo rodinnou atmosféru po rozvodu jako mnohem klidnější, u mnohých tento smírný stav trval však pouze kratší dobu. Naproti tomu trvalého uklidnění dosáhli rodiny asi 33% dotazovaných, bylo to však na úkor naprosté ztráty komunikace mezi rodiči. Asi 7% dětí tvrdilo, že se ve smyslu četnosti a intenzity hádek a konfliktů mezi rodiči rozvodem příliš nevyřešilo.