Naproti tomu na trochu obecnější otázku, zda se podle nich rozvodem vyřešilo něco k lepšímu odpověděli všichni dotazovaní kladně. Z otázek, které se týkaly pocitů dětí, jaké prožívaly dříve či později po rozvodu, vyplynulo, že více jak polovina z nich cítila jakousi úlevu, pouze tři tvrdili, že jim rozvod rozhodně neulehčil a ostatní si na podobné pocity nepamatovali. Pouze tři respondenti se přiznali, že po rozvodu cítili strach, úzkost a nejistotu z toho, co bude dál a pouze dva prožívali depresivní stavy. Asi 35% dotazovaných pociťovalo odpor k jednomu z rodičů, který ve výraznějších případech přecházel až ve vztek či nenávist, jak ale mnozí poznamenávali, měly tyto pocity spíše krátkodobější charakter. Necelá polovina dotazovaných uvedla jako velice výrazný pocit, který se u nich po rozvodu objevil, zklamání z toho, že vztah jejich rodičů selhal. Dva dotazovaní necítili kromě úlevy žádné výraznější emoce a tři z respondentů uvedli, že si na své pocity bezprostředně po rozvodu z důvodu příliš nízkého věku nevzpomínají.
Na otázku, zda si někdy dávali rozvod rodičů za vinu (ať již v minulosti či přítomnosti), odpověděli všichni z mých spolužáků jednoznačně negativně a někteří dokonce dodali poznámku ve smyslu, jak mě něco takového vůbec mohlo napadnout. Co se týká změny chování dětí po rozvodu, třetina z lidí, jichž jsem se na tento problém ptala, uvedla, že se po rozvodu jejich chování nijak výrazněji nezměnilo nebo že si takové změny rozhodně nejsou vědomi. Co mě do jisté míry překvapilo, je fakt, že podle výsledků mého výzkumu nemá toto tvrzení žádnou souvislost s věkem dítěte v době, kdy k rozvodu rodičů došlo. Pouze 3 z dotazovaných přiznali, že rozvod rodičů vedl ke změně jejich chování ve smyslu neposlušnosti doma či ve škole nebo ke snaze negovat postoje rodičů a ke vzpouře proti nim. Žádný z respondentů nepotvrdil, že by rozvod vedl v jeho případě k menší schopnosti ovládat se či k agresivitě. Naproti tomu téměř třetina dětí se po rozvodu stáhla do sebe a omezila komunikaci s okolím, ať již to byli rodiče, příbuzní nebo jiní dospělí. Změnu vztahu ke svým vrstevníkům uvedli pouze dva z účastníků mého dotazníku a to ve smyslu, že se ve společnosti dětí, které jim byly věkově blízké, začali cítit méně sebevědomě, měli strach prosazovat své názory a raději se svým vrstevníkům vyhýbali. Tato situace však ani u jednoho z nich netrvala výrazně delší dobu.