Lidé často neodpoví na takové otázky buď ze strachu, studu anebo proto, že si své pocity třeba ani sami nepřipouštějí.
Za další nedostatek bych považovala nepříliš široký okruh respondentů a také jejich podobné sociální postavení, podobné vzdělání a stejný věk. Jistě zcela jinak by mi na můj dotazník odpovědělo desetileté dítě nebo člověk, jehož sociální postavení a životní úroveň se rozvodem výrazně zhoršily. Přesto doufám, že můj dotazník alespoň zčásti potvrdil a doplnil odborné poznatky shrnuté v teoretické části této práce a že alespoň zevrubně zmapoval pohled dětí naší společnosti na problematiku rozvodu. Závěr
Doufám, že se mi v této práci podařilo shrnout alespoň nejdůležitější aspekty rozvodové problematiky, která tak výrazným a mnohdy životně významným způsobem zasahuje životy tolika dětí i dospělých dnešní doby. Snad se mi podařilo shrnout největší nebezpečí, která na dítě i jeho rodiče před, během i po rozvodu číhají a dát alespoň malý návod k tomu, jak se těmto nástrahám vyhnout nebo přinejmenším omezit jejich dopad na psychiku všech zůčastněných, především tedy dětí.
Přesto bych právě na tomto místě chtěla zdůraznit, že ačkoli je rozvod velice těžkou zkouškou v životě člověka, obzvláště pak v životě dítěte, nemusí samozřejmě v každé rozvedené rodině vyrůst dítě nějak negativně poznamenané. Naopak si myslím, že podle starého lidového přísloví, že “všechno zlé je k něčemu dobré“, může i rozvod člověka o mnoho obohatit, přinejhorším o zkušenost, jak by lidský vztah neměl dopadnout. Ale kromě toho může rozvod přinést dítěti i mnohem cennější hodnoty. Záleží jen a jen na rodičích, jestli dítěti ukáží, že přestože spolu pro neshody nemohou žít, tak spolu dokáží komunikovat jako dva dospělí lidé schopní tolerance. V každé rodině platí, že osud dítěte je do velké míry v rukou jeho rodičů. V rozvedených rodinách toto platí dvojnásob. Je v moci rodičů, jestli z jejich potomka vyroste silný, plnohodnotný člověk schopný zralého a šťastného života nebo zoufalá lidská troska.