Zaujímavosti o referátoch
Ďaľšie referáty z kategórie
Vliv rozvodu na deti
Dátum pridania: | 30.11.2002 | Oznámkuj: | 12345 |
Autor referátu: | Einstein | ||
Jazyk: | Počet slov: | 12 792 | |
Referát vhodný pre: | Stredná odborná škola | Počet A4: | 44.8 |
Priemerná známka: | 2.92 | Rýchle čítanie: | 74m 40s |
Pomalé čítanie: | 112m 0s |
Skutečnost, že mnoho vrstevníků je též z neúplných rodin, děti často příliš neuklidní. Nezáleží totiž pouze na pocitu odlišnosti od ostatních, ale děti se také většinou identifikují s pocity hanby u svých rodičů. Rozvod znamená, že své selhání a selhání našeho vztahu vyhlásíme veřejně. Nevyhnutelný pocit hanby se jen málo tlumí tím, že mnoho jiných selhalo před námi. Pocit osobního selhání a ztráta společenského postavení provází rozvod téměř vždy a zasahuje jak dospělé, tak i děti.
b) Maskulinita
Sebeúcta dítěte je úzce spojena s jeho pocitem, jak přiměřeně naplňuje mužskou nebo ženskou roli. Největší pravděpodobnost, že budou chlapci v tomto směru handicapováni je u těch, kteří jsou deprivováni ve vztahu ke svým otcům. Platí to zejména tehdy, kdy k rozvodu došlo ještě předtím, než dítě začalo chodit do školy: průměrný chlapec ve výhradní péči matky se cítí a jedná méně mužsky než chlapec, jehož rodiče se nerozvedli. Když se takto poznamenaného chlapce zeptáme, jakým činnostem, hračkám a případným povoláním v budoucnu dává přednost, pak jeho volby mají méně společného s jinými malými chlapci a více společného s malými dívkami. A nejen jeho myšlenky jsou jiné. Ve skutečnosti si i více hraje s děvčaty a mladšími dětmi než s chlapci, jejichž otec žije doma. Dává i přednost těm typům her a činností, které se líbí malým dívkám.
Kdyby šlo o pouhé odmítnutí konvenčního maskulinního chování, nebylo by na tom nic příliš zlého, avšak chlapci ve výhradní péči matky, kteří se vyhýbají tradičnímu maskulinnímu chování, nevolí takové chování vědomě. Zcela naopak. Tito chlapci by chtěli být jiní, ale nevědí jak, nebo jsou příliš nejistí a nemají odvahu to zkusit. Jsou většinou velmi závislí na svých matkách, nejistí v jednání s vrstevníky mužského pohlaví a často jsou jimi zastrašováni. I když si zkoušejí hrát s jinými chlapci, bývají ignorováni nebo odmítáni a důsledkem toho také velmi nešťastní, osamělí a plní pocitu odcizení. Jsou méně asertivní a více závislí na svých spolužácích. Od různých tělesných a soutěživých aktivit spíše plaše ustupují a vyhýbají se sportům vyžadujícím kontakt. Matka, která má svěřeného syna do výhradní péče, může povzbuzovat a odměňovat jeho nezávislé a zkoumavé chování. Je také důležité, aby podporovala synův vztah k otci tím, že projeví k otci kladné postoje a usnadní setkávání syna s ním. Na neštěstí mnoho takových matek svého syna od nezávislého chování odrazuje a podobné projevy potlačuje a omezuje. Začínají se něčeho obávat, když se chlapec zapojí do nějakých dobrodružných, hlučných či nespoutaných aktivit.
Zdroje: -Z. Matějček: O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, Portál, 1994, -Z. Matějček: Rodiče a děti, Avicenum, 1986, -R. A. Warshak: Revoluce v porozvodové péči o děti, Portál, 1996, přeložil E. Bakalář, -J. Marhounová: Od osamění k nové rodině, Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1988