Dokonce i u problémů s dosažením orgasmu v manželském svazku lze vystopovat určité souvislosti s nepřítomností otce v útlém dětství. Dívky, které vyrůstaly v rodině bez otce, mají zřetelně větší potíže dosáhnout pohody ve vztahu s muži. Stojí je také více času a námahy vzbudit u mužů pozornost než dívky z rodin úplných. V jejich volném čase je lze nalézt častěji na místech, kde se zdržují chlapci. Na schůzky s partnery začínají chodit mladší a jsou také více aktivní sexuálně. Podle výzkumů se tyto dívky většinou dříve vdají, při sňatku bývají často již těhotné. Jejich manželé jsou častěji muži s nižším vzděláním, nepříliš úspěšní ve společnosti. Důsledkem toho tyto dívky cítí ve svých heterosexuálních vztazích více obav a méně uspokojení, mají obavy, že by je mužští partneři mohli zranit, opustit, zradit.
Z toho vyplývá, že cítí-li se dívka odmítnuta prvním mužem svého života – svým otcem – pak všechna další setkání s muži jsou ovlivněna touto událostí, jsou plna obav a podezření. Co může napomoci jsou dobré vztahy s jinými muži – s nevlastním otcem, který se opravdu stará, se starším bratrem, dědečkem, strýčkem, učitelem či psychoterapeutem. Přesto však obavy příliš často zůstávají. Podobně jako dívky mají i chlapci vychovaní v rodině s jediným rodičem problémy dosáhnout naplnění v heterosexuálních vztazích. Třeba i deset let po rozchodu rodičů je velká část těchto mladých mužů osamocena a má za sebou jen velice málo trvalejších heterosexuálních vztahů (pokud vůbec nějaké). Ze strachu z odmítnutí jsou k ženám velmi zdrženliví, nesnaží se příliš ženu dobývat a při sebemenším náznaku nezájmu se ihned stáhnou. Bojí se otevřít a důvěřovat druhému často ani pořádně nevěří v lásku, protože si pamatují bolest svých rodičů, když se vztah začal vyvíjet proti nim. Zdá se, že jak muži, tak ženy z rozvedených rodin očekávají a obávají se, že jejich vlastní citový život, že i jejich vztah selže. Rozvod tak může zanechat smutné dědictví předávané z generace na generaci.
K problémům v intimních vztazích zakoušených dětmi vychovávanými u rozvedených matek podstatným způsobem přispívá nadměrná závislost na matce. Otec pomáhá dětem k psychologickému odpoutání od matky tím, že nabízí dětem bezpečný vztah na matce nezávislý, a tím, že funguje jako určitý nárazník mezi dětmi a matkou. Bez otcovy přítomnosti je pro děti obtížnější dosáhnout nezávislosti v psychické pohodě. Místo toho, aby se odpoutávaly postupně, buď se této ústřední úloze adolescence vyhýbají tím, že lpějí na bezpečí a jistotě domova, nebo proklamují svoji nezávislost dramatickým, často nezralým způsobem.