Mohou mít podobu trvalého smutku a deprese, nadměrných obav a celkové úzkostnosti či velkých výkyvů v náladě. Zda dítě bude, či nebude depresivní, je dáno řadou okolností. Avšak za jinak stejných podmínek platí, že čím větší ztráta pro dítě, tím je náchylnější k depresi, ať již v dětství nebo později v životě. Velké množství dětí se ke ztrátě úplné rodiny stále vrací. Se smutkem lpí na snu o úplné rodině. Nejde při tom o příležitostnou fantazii normálního dítěte o životě v idylické televizní rodině, kde se všechny konflikty řeší v lásce během třiceti minut. Děti z rozvedených rodin by obšťastnila mnohem prozaičtější nabídka. Velmi by je lákala možnost být částí třeba obyčejné rodiny, ve které by tatínek a maminka žili pod jednou střechou. Rodiče podceňují důležitost tohoto uspořádání, které děti považovaly před rozvodem za zcela samozřejmé a které postrádají, když je nenávratně pryč. Děti, pokud se s touto ztrátou nemohou vyrovnat, někdy podnikají i zoufalé pokusy s cílem, aby jejich rodiče byly opět pohromadě. Patrně tou nejméně nutnou ztrátou způsobenou rozvodem, která je často přehlížena, je zpřetrhání vztahů mezi dětmi a prarodiči z otcovy strany. Ve svém přání distancovat se co nejvíce od svého bývalého manžela nedovolí žena kontakt jeho rodičů s jejich vnuky. Dojde-li k takové situaci, pak jde o velmi nešťastné řešení. Prarodiče mohou být totiž cennými pomocníky rozvedených rodin. V citových výkyvech a zmatcích po rozvodu jsou rodiče až příliš zaměstnáni svými vlastními problémy, než aby plně vnímali své děti. To připravuje děti o hlavní zdroj jejich sebeúcty – schopnost vnímat se jako zdroj radosti svých rodičů. Dědeček a babička, o jejichž potěšení z vnuků nelze pochybovat, nabízejí proti takové deprivaci neocenitelnou pomoc. Jinými slovy, prarodiče, kteří zůstávají dětem dostupní, fungují jako bezpečný úkryt před rodičovským nepřátelstvím a dodávají cenný pocit stability. Zejména v případě, je-li manželství prarodičů dobré, děti mnoho získají, stanou-li se svědky dlouhodobého, úspěšného vztahu. Později v životě jim to může pomoci překonat určitý strach z intimního vztahu, strach, ke kterému jsou děti z rozvedených rodin náchylné. Mnoho dětí vychovávaných v rozvedených rodinách trpí nejen depresí, ale navíc i vyšší mírou úzkosti. Podobně jako jiná traumata pro děti, i rozvod trvale mění způsob, jakým děti přemýšlejí o světě a o svém životě. Dokonce i v domácnostech, kde děti byly svědkem bojů mezi rodiči, je zpráva o rozvodu obyčejně překvapí. Představa dětí, že rodiče tu s nimi budou stále je tak samozřejmá, že je opak prostě nenapadne.